Křesťanství, filosofie, hermetismus a další duchovní texty.Evangelia, rozpravy, pověsti. Egypt. Náboženství, historie, spiritualita.

Z učení Ptahhotepova 2

Z učení Ptahhotepova 2 - obrázek

Z učení Ptahhotepova 2 - obrázek

Podle Elisabeth Haich. Sedm oktáv vibrace. Archa úmluvy. 

Sedm oktáv vibrace

Stojím před Ptahhotepem a naslouchám zbožně jeho slovům: "Dnes ti vysvětlím zákony, na nichž spočívá tajemství zázračného působení hůlky. Jsou to samozřejmě jednoduché zákony přírody. Bůh je všude přítomný a vyzařování jeho všudypřítomnosti se projevuje ve viditelném hmotném světě jako přírodní zákon. Tudíž se nemůže nic dít mimo zákony přírody. Jsou jen na každém vývojovém stupni různé.

Jiné zákony působí v duchovním světě, jiné v mentálním a opět jiné v hmotném světě. Ale v hmotném světě působí opět jiné zákony, dokonce v téže hmotě , podle jejích rozměrů. Je například přírodním zákonem, že  že povrch klidné vody je vždy vodorovný. Ale tento zákon platí pouze pro určitý rozměr. Neboť kapka vody uvnitř kalichu květu je ve tvaru koule a malý živý tvor, který by žil v tomto nepatrně malé světě , by mohl zjistit, že jevovou formou vody je kulovitý tvar. Proč? Protože poměr mezi povrchovým napětím vody a silou, která vodu nutí do vodorovnosti, je u kapky, tedy malého množství, zcela jiný než u velké plochy. Přesto působí tytéž zákony.

Lidé vědí málo o silách působících v přírodních zákonech. Znají jen ty, se kterými se seznámili v denním životě. Na ty si zvykli a říkají těmto jevům ,přírodní zákony'. A jelikož je pojmenovali, namlouvají si, že tyto přírodní síly také znají v jejich povaze. Považují jejich působení za samozřejmé. Stojí-li však před jevem, o kterém dosud nic nevědí, volají ,zázrak!' nebo ,kouzlo!'.

Prostě nevědí, že tyto síly jsou stejně zákony přírody jako ony, na které si už zvykli, které však znají v jejich povaze stejně málo! Neboť lidé nevědí, proč ze semene vyrůstá rostlina nebo proč se z oplodněné buňky vyvíjí nová bytost. Lidé ani nevědí, co skutečně znamená ,oplodnění' a proč se buňka po oplodnění rozdělí, proč se toto dělení stále opakuje a tím začíná rozmnožování buněk, které nepřestává ani narozením, ale trvá tak dlouho, až se z první buňky vyvine dospělý jedinec, až nárůst – tato řetězová reakce – sám sebe zbrzdí a pomalu dochází ke zpětnému pochodu. jelikož se lidé s tímto jevem neustále setkávají, zvykli si na to a už se tomu nediví. Že však ze semene vyroste rostlina, že se narodí dítě a člověk zemře, nebo že vítr ze čtyř světových stran působí různě a ještě mnoho jiných každodenních jevů, to vše jsou stejné ,zázraky´, jako působení a tajemství hůlky a jiné ,zázraky´ a ,magické síly' zasvěcenců.

Abys však mohla správně pochopit síly, se kterými pracují zasvěcenci a které také působí v hůlce života, musíš se před tím ještě některým věcem přiučit. 

Je třeba si uvědomit, že vše, co na sebe vzalo hmotný tvar, je vnímatelné a poznatelné jen proto, že to vypadlo z dokonalé jednoty a z dokonalé rovnováhy. Ale vše věčně usiluje dostat se z oddělenosti zpět do jednoty a rovnováhy. Rovnováha znamená stav naprostého klidu, nehybnost. Stávání se – tedy celé viditelné a poznatelné stvoření – je oproti tomu pádem z rovnováhy a trvalé, neustálé usilování o návrat do rovnováhy. To znamená neustálý neklid, neustálý pohyb. Kdyby tento neustálý pohyb ustal jen na okamžik, změnilo by se celé stvoření náhle v duchovní energii, to znamená, že by jako hmota bylo zničeno.

Všechny energie, všechny síly, ve vesmíru jsou pohyby, které vyzařují z jednoho bodu – z vlastního středového bodu – v kruhových vlnách, rozpínají se, rozbíhají se a projevují se jako pulsující vibrace. Projevy síly přestanou až tehdy, když síly, které se dostaly z rovnováhy, se vrátí do svého prvotního stavu rovnováhy, do božské jednoty. Prvotní stav tedy znamená, že přestává existovat každý hmotný jev. Hmota je ve své nejvnitřnější přirozenosti také pohybem a když tento pohyb ustává, přestává hmota existovat. Dokud existuje trojrozměrný hmotný svět, je neklid, pohyb, jejím neměnitelným zákonem.

Tím, že se tvůrčí síla projevuje na každém stupni nesčetných možností, vzniká v souladu s těmito stupni i nesčetně mnoho druhů vibrací, vlnových délek a vlnových forem, frekvencí, z nichž však můžeme vnímat, dokud jsme v těle a svými omezenými vnímacími možnostmi, pomocí svých smyslových orgánů, pouze určitou část. Zda se nám určitá forma vibrace jeví jako nehmotná energie nebo ,pevná´ hmota, závisí na naší vlastní představě a dojmu o něčem, co v základě není ničím jiným  než pohyb, vibrace, frekvence.

Čím kratší jsou vlny, v nichž se energie projevuje, tím méně vzniká v našem vědomí představa hmoty. Pojmenováváme ony vibrace, které zažíváme ve svém vědomí  bezprostředně pomocí smyslových orgánů, podle svého vnímání různými názvy: hmota, zvuk, elektřina, teplo, chuť, vůně, světlo; vyšší, nehmotné energie a záření, které můžeme vnímat  pouze vyššími nervovými a mozkovými centry pak: myšlenkové vlny, ideové vlny. Nad nimi existují ještě vyšší, pronikavější paprsky a frekvence až k těm nejvyšším, vše pronikajícím frekvencím božské – tvůrčí síly: život sám!  Tyto frekvence můžeme vnímat už pouze jako stav vědomí.        

Tak působí všude ve vesmíru nepředstavitelné množství vibrací, od nejkratší až po nejdelší vlnovou délku. Všechno stvoření, počínajíc světovými tělesy – ústředními slunci světových systémů – až po nejmenší jednobuněčnou bytost, celá škála projevení, jsou účinky, různě složenými formami projevu těchto záření. Žijeme uprostřed těchto různých paprsků, ať to víme či nikoliv, ba ještě víc: tyto paprsky a energie ztvárnily také nás, lidské bytosti, a působí neustále v našem těle, v naší duši a v celé naší bytosti. Celý vesmír sestává z těchto různých vibrací . Pramen těchto tvůrčích vibrací nazýváme Bohem.

Bůh stojí sám nad vším projeveným a spočívá v sobě v bezčasém a bezprostorovém, absolutním rovnovážném klidu. Vyzařuje se však do hmotných tvarů, aby je oživil a učinil živými. Jelikož Bůh je všudypřítomný a naplňuje celý vesmír, je vše ve vesmíru proniknuto Bohem. Nic nemůže existovat, aniž by  bylo v Bohu a aniž je Bohem proniknuto, neboť Bůh je všude přítomen a nic ho nemůže vypudit z jeho vlastní přítomnosti. Tudíž i každý bod poskytuje možnost, aby se jím Bůh projevil a vše, co bylo projeveno a existuje v poznatelném světě, má v sobě tento bod jako svůj vlastní střed. Od tohoto bodu začalo první projevení, stvoření , pád z rovnováhy.

Tento aspekt boží, který tvoří hmotný svět a oživuje jej tím, že jím proniká, tedy to, co je v nás a ve všech živých tvorech životem samým, nazýváme vyšší Já. Všechny výrazy, jako Bůh, Stvořitel, univerzální Já nebo vyšší Já, nebo tvůrčí princip, znamenají jedno a totéž božství v jeho různých aspektech.

Ve středu jsou energie dosud vysoce duchovní, mají nejvyšší frekvence. Čím více se však vzdalují od středu kruhovým vyzařováním, tím se stávají hmotnějšími, až se vyzařující energie postupně změní ve hmotu. Tím se vyzařující energie sama ohraničí a stane se na okraji nejvíce od středu vzdáleném  tvrdou hmotnou kůrou. V důsledku toho je obraz – jméno – Boha projevujícího se ve viditelném světě, kruh – vnitřní kruh vyšších sil, obklopený tvrdou hmotnou kůrou.

Vyjádřeno písmeny, symbolem je OM.

Všechna stvoření, od ústředních sluncí až po jednobuněčnou bytost, jsou takto utvářena. Pohlédněme na naši Zemi v průřezu: ve středu jsou mohutné tvůrčí síly ještě ve stavu vznikání ohnivého kruhu, pak následují plynné oblasti, potom kruhy roztaveného, tekutého a nakonec je vše obklopeno tvrdou, pevnou kůrou hmoty. Ve středu září současně všemu silami, vytvářejícími tvary, také opačná, dostředivá síla, která do sebe opět vtahuje všechny hmotné jevy. Kdyby tvrdá místa nekladla odpovídající odpor, zmizely by všechny jevy ve svém vlastním středu. také naše Země, se všemi živými tvory. Jen odpor hmoty tomu zabraňuje a proto je vůbec možné, že existuje stvoření a že je zde, na tvrdé, hmotné, zemské kůře život.

Ještě jiný příklad existuje pro vnitřní stavbu hmotných tvarů: páteř každého obratlovce ukazuje v průřezu stejné vnitřní uspořádání – velejemnou substanci míchy, nesoucí tvůrčí životní sílu, ohraničenou a chráněnou tvrdou kůrou kosti. Ať se prořízne jakákoliv kost kostry, je tu vždy stejný průřez, ať je to lebka, obratel, holenní kost. Prořízne-li se rostlina, je vidět stejný obraz. Podobný příměr lze najít u poražených kmenů stromů. Vnitřní struktura stromu je tatáž: ze středu vyzařující kruhy životní energie, napájené jemnou hmotou nejvnitřnějšího nitra stromu – letorosty, vykazují vyzařování života stromu, opakující se každé jaro a jsou obklopeny tvrdou kůrou kmenu.

Růst probíhá vždy ze středu, z nitra ven, nejvnitřnějším pramenem všech sil a projevů je Bůh.

 Tento aspekt Boží, který se odívá v hmotu, činí z jevů živé bytosti a který nazýváme vyšší Já (logos), nás také vtahuje zpět do našeho nitra, neboť jsme vypadli z božské jednoty, z rajského stavu. Je to nebeský ženich, po kterém touží lidská duše. Toto pravé, božské Já, nesmí být nikdy zaměněno s osobním já, které nemá pravou existenci a je pouze zdánlivou bytostí.

Za každým projevem, ať je to slunce, planeta, člověk, živočich, rostlina nebo hmota, je pramenem života tentýž Bůh, totéž božské Já.

Ačkoliv tentýž Bůh je všude přítomný a projevuje se skrze každého tvora, jsou přesto formy projevu tak různorodé; to proto, že Bůh se manifestuje na každém stupni možností projevu a tyto jevy, manifestované na různých stupních, projevují z Boha pouze tolik, kolik božsky-tvůrčí síly může každý – dle svého stupně – vědomě zažít a nést. Neboť zažít nějakou sílu vědomě znamená jí být a současně ji všude vyzařovat, tedy také do vlastního těla. Proto musí mít také tělo odpovídající odolnost, jinak by je mohlo vyzařování Já spálit a zničit. Z toho důvodu také nejsou těla různých jevů stejná, jejich hmota má velice rozdílnou odolnost, odpovídající stupni vědomí nesčetných forem života. Chemické složení hmoty určuje, které vibrace může tělo snášet. Je-li tělo vystaveno záření, vůči kterému je nedostatečně odolné, škodí to celé nervové soustavě. To může vést k úplnému nervovému zhroucení, ba duševní chorobě. Překročí-li vibrační číslo této síly rozsah jedné oktávy, působí dokonce smrtelně. proto je třeba – má-li být vědomí člověka zasvěceno do vyššího stupně božské síly – nejdříve připravit jeho tělo, podrobit je mimo jiné chemickému procesu, aby rozdíl nečinil více než nanejvýš jednu oktávu. Jinak by zemřel.

Ve hmotném světě existují čtyři stupně projevu, které nazýváme podle jejich jevu a stupně vědomí: hmota, rostlina, živočich, člověk. Hmota ve srovnání s člověkem má sotva nějaké vědomí, přesto však ukazují jevy v krystalu, že i ve hmotě je určitý druh vědomí. Každý stupeň jevových tvarů má o jednu oktávu vyšší stupeň vědomí. Pouze člověk má možnost projevit několik stupňů vědomí – až po božské sebe-vědomí, vědomí Já. Držíme-li se rozmezí – oktáv,  na které jsme dosud rozdělovali vývojové stupně, zjistíme, že kategorie člověk zaujímá na velkém vývojovém žebříčku, sahajícímu od země až do nebe, čtyři stupně a že každá z jeho příček znamená ve škále vibrací jednu oktávu. Lidé znají tyto čtyři stupně a nazývají je: člověk, vyznačující se svým intelektem; genius, vyznačující se svou intuicí; prorok, vyznačující se moudrostí a univerzální láskou; poslední, nejvyšší stupeň je člověk božský, vyznačující se svou vševědoucností  a všemohoucností.

Ve hmotném světě jsou tedy čtyři projevy, které spolu manifestují sedm vibračních oktáv.

Každý tvor vyzařuje stejné vibrace, z nichž sám sestává, tedy ty, které nese vědomě.

Hmota, nejnižší stupeň vědomí, se projevuje pouze smršťováním, ochlazováním a tvrdnutím.

Rostlina již projevuje dva stupně: hmotnou a ji oživující vegetativní sílu. Rostlina projevuje hmotné vibrace nevědomě, nosí své tělo jako šat, ale jejím stupněm vědomí je hmotu oživující rostlinná úroveň. Síla této úrovně má tři znaky, podle nichž ji lze poznat, ať se projeví kdekoliv: vyhledávání potravy, přijímání potravy a asimilace neboli trávení.

Živočich projevuje tři síly: hmotnou, rostlinnou a živočišnou. Má tělo, hledá potravu, jí, tráví, a je vědomý na živočišné úrovni, má emoce, pudy, pocity, sympatii, antipatii a žádosti. Živočich je vědomý na třetím stupni vývoje, pouze o stupeň níže než člověk.

Průměrný člověk stojí o jednu vibrační oktávu výše: je vědomý na mentální úrovni. Má intelekt a schopnost myšlení. Projevuje však i ostatní tři stupně: materiální – má tělo, vegetativní – vyhledává potravu, přijímá ji a tráví, živočišné – má mysl a citový život, pudy, sympatie, antipatie a žádosti. Jeho charismatickým stupněm však je jeho intelekt. Člověk vědomě myslí.

Při dalším vývojovém stupni učiní člověk velký krok: pozvedne své vědomí ze světa účinků do světa příčin. Čerpá z každého pramene kausální úrovně a projevuje tuto sílu, která se v jeho vědomí jeví jako intuice. Je schopen pomocí intelektu a duchovní síly vyjádřit slovy své zážitky na vyšší úrovni a tlumočit je svým bližním. Může však projevit svou intuici i v jiných formách umění: bez rozměrů v hudbě jako skladatel, ve dvou dimenzích čarami a barvami jako malíř, ve třech dimenzích plastickými tvary jako sochař nebo tanečník. Tvůrčího člověka nazýváme géniem.

Génius projevuje pět vibračních oktáv sil hmotných, rostlinných, živočišných, mentálních a kausálních.

Prorok – tak je v lidské řeči nazýván stupeň vědomí další vibrační oktávy. Projevuje všechny předchozí stupně, je však vědomý na další úrovni, na úrovni božské moudrosti a univerzální lásky. Tato univerzální láska, odpovídající šestému stupni, je naprosto duchovní silou a nesmí být nikdy zaměněna za lásku třetího, živočišného stupně, která je projevem živočišných pudů. Ona láska je vibrací transformovanou o tři stupně níže a jejím pramenem je pud rozmnožovací. Taková láska je touhou po majetku a chce vždy jen tělo. Nutí člověka přiblížit se k druhé, milované bytosti, obejmout ji, líbat ji, tisknout ji k sobě, jedním slovem vlastnit ji. Kdo podléhá této lásce, žije ve svém vědomí ještě ve stavu rozdělení a hledá svozu tělesnou doplňující polovinu, aby došel uspokojení. Tato láska chce vždy brát, něco mít, vlastnit. Láska v šestém stupni projevu - láska proroků však nepramení z rozdělení, ale z prvotního stavu božské všejednoty. Lidé vědomí na tomto stupni nechtějí nikoho vlastnit, cítí se sjednoceni s nekonečným celkem.

Člověk božský je sedmým a nejdokonalejším projevem božím, je to člověk, který se stal plně vědomým. Všechny ostatní formy projevu manifestují pouze transformované vibrace, pouze část boží. Člověk božský je ten, kdo projevuje Bohasvé vlastní božské Já – plně, v jeho dokonalosti, dokonalým vědomím; ten, který zažívá a vyzařuje božské tvůrčí síly v jejich prvotních, netransformovaných vibracích a frekvencích. Je svrchovaně vědomým; žádná jeho část není nevědomá.

Jedině člověk má možnost ovládat a vyzařovat všech sedm vibračních oktáv, jelikož má ve své nervové soustavě nervová centra odpovídající sedmi oktávám transformované a netransformované tvůrčí síly. Je však schopen vyzařovat pouze vibrace onoho stupně, na kterém se stal vědomým, neboť dokud se na nějakém stupni ještě nestal vědomým, zůstávají odpovídající nervová centra v latentním stavu. Průměrný člověk tedy bude vyzařovat vibrace do čtvrté úrovně, génius do páté, prorok do šesté a pouze božský člověk je schopen vědomě vyzařovat všech sedm oktáv a podle své vůle buď vyzařovat božsky-tvůrčí sílu v netransformovaném stavu, nebo ji proměnit a vést dál v nižších, transformovaných frekvencích.

Hůlka, kterou je možné vidět u zasvěcenců, sestává z hmoty – druhu mosazi, která má schopnost předávat vyzařování odpovídající každému stupni. Je zhotovena tak, že může předávat vibrace nezměněné, ale i slaběji, či silněji – podle vůle toho, kdo ji používá.

Hůlka může být požehnáním i kletbou. To závisí na tom, kdo ji dostane do rukou. Zasvěcenec je schopen vyzařovat touto hůlkou v libovolné míře všechny síly tvoření – od nejvyšší božské až po nejnižší hmotnou, protože má všechny tyto síly ve své vlastní bytosti a pomocí hůlky je vědomě převádí dál. Z velké škály těchto vibrací může člověk vnímat svými smyslovými orgány jen část. Co vibruje níže nebo výše, může zažít pouze jako stav mysli. Tak například nejvyšší božské frekvence zažívá jako univerzální lásku. Nejnižší frekvence ultrahmoty, které jsou ještě nižší než ty, které naše oční a hmatové nervy vnímají jako hmotu a proto jsou mimo naše smyslové vnímání, zažívá člověk v mysli jako nenávist. Zasvěcenec použije hůlky vždy správně a bude vyzařovat vždy tu sílu, která je třeba k vytvoření něčeho dobrého, tedy přinášejícího požehnání. Ultrahmotných vibrací použije – v případě nutnosti – jako neviditelnou, izolující, neproniknutelnou ochrannou zeď. S pomocí hůlky může zasvěcenec ovládat všechny přírodní síly, zvětšovat je nebo je neutralizovat.

Všichni živí tvorové mají tyto síly, ale vždy ve formě odpovídající jejich vývojovému stupni. Také je používají, ale nejsou si toho vědomi. Nebo jsi už viděla člověka, který by přemýšlel o tom, jak je možné, že například může zdvihat nohy a ruce? Nebo že se dokonce dokáže oddělit od země celým tělem – poskočit – i když na krátkou dobu? Zdvihni paži a pozoruj, jak to děláš. Stáhneš svaly a ty pak zdvihnou paži. Vůbec vykonáváš všechny pohyby svého těla stažením svalů. Ale co stahuje svaly? Přemýšlej, má dcero!

Vše se děje vůlí člověka nebo jiného živého tvora. Tato vůle je proces, kdy člověk vysílá sílu a může této síle dát směr. Chce-li člověk například zvednout paži z její uvolněné polohy – visí, protože ji přitahuje Země – pak tato síla proudí z vůle člověka do paže a nutí svaly, aby se stáhly a tím paži zvedly. Tím, že síla vůle proudí do paže a do svalů, člověk přemůže ve své paži přitažlivost Země, tu obrovskou přírodní sílu. Totéž se děje při výskoku do vzduchu, avšak pouze krátce, protože síla vůle člověka je jen krátkou dobu větší než přitažlivost Země. Čas tedy spotřebovává vůli přeměněnou v sílu. Čas! A prostor? Síla je spotřebována dvěma faktory, časem a prostorem. Kdyby bylo možné dokázat sílu člověka zesílit a nahromadit ji v těle, bylo by možné zemskou přitažlivost přemoci na delší dobu a udržet se ve větší vzdálenosti od země, bylo by možné se vznášet! To člověk nedokáže, jestliže se nestal vědomým na božské úrovni. Avšak zasvěcenec, který je vědomý na božské úrovni, může bezprostředně čerpat sílu své vůle proto přitažlivosti Země.

Zasvěcenec zná všechny vibrace a má vědomě vyvinuté orgány, jejichž pomocí tyto síly používá. Příkladem je síla myšlenek, díky které je možné se telepaticky dorozumívat. Také tyto síly jsou ovládány pomocí vyššího orgánu mozku. Lidé ani nevědí, že takové orgány mají. Zasvěcenec je schopen vyzařovat nejvyšší ze všech sil, božskou tvůrčí sílu. tato síla je silou a vyzařováním života, věčného Bytí. Oživuje a udržuje celý vesmír. Požívat této síly dokáže jedině božský člověk, jediný živý tvor, který je ve svém vědomí totožný s Bohem a vyzařuje tuto sílu ze svého božského vědomí, ze svého kosmického, vesmírného vědomí. Žádný jiný tvor by tuto sílu vědomě neunesl.

Každá síla má svou materializaci na Zemi, a proto docházíme k tomu, že všem silám a vibracím odpovídá určitá hmota, která má odolnost, aby ji snesla a vedla dál, nebo dokonce ji dokáže nahromadit a pak po určité časové období vyzařovat. Je lhostejné, jak tuto hmotu nazýváme. Jsou z ní vytvořena těla živých bytostí a forem projevu odpovídající různým stupňům vědomí. Navíc však tato těla obsahují ještě druhy hmoty, odpovídající vibracím pod jejich stupněm vědomí. Hmota rostliny má například nutnou odolnost pro vibrace rostlinné životní síly, ale také pro samotné vibrace hmoty, neboť má hmotné tělo. Nervy a těla zvířat v sobě nosí živočišnou sílu odpovídající živočišnému stupni, ale také o oktávu nižší vibrace rostlinných a ještě o další oktávu nižší vibrace hmotných frekvencí.

Nervy průměrného člověka mají například dostatečnou odolnost, aby unesly vibrace mentální úrovně, stejně jako vždy o oktávu transformované vibrace živočišné, rostlinné a hmotné úrovně. Mentálními energiemi myslí a je na této úrovni vědomý, živočišnými energiemi cítí a zažívá všechny stavy mysli, rostlinné silové proudy oživují jeho tělo a jeho tělo je vybudováno z hmotných sil. A tak to jde stále výš až k božskému člověku, který vědomě používá všech svých mozkových a nervových center a je schopen vést nejvyšší vibrace života, který má své ústřední sídlo v míše – bez transformace do svých nervových center a do svého těla a rovněž je vyzařovat. Hmota jeho těla má odolnost odpovídající nejvyšší božské síle, stejně jako, samozřejmě, i transformovaným vibracím ostatních šesti stupňů projevu.

Těla lidí v různých stupních vývoje tedy sestávají pouze zdánlivě ze stejné hmoty. Ve skutečnosti jsou sestavena z různých chemických prvků, jejichž odolnost vždy odpovídá stupni vědomí ducha, který v nich sídlí.

Archa úmluvy

Dokáže-li tělo božského člověka snášet jak nejvyšší frekvence, tak i všechny transformované oktávy, znamená to, že musí existovat také hmota s odolností schopnou snášet a vodit jak božskou tvůrčí sílu, tak i všechny ostatní frekvence transformovaných oktáv, aniž se přitom dematerializuje.  Synové boží tudíž ve svém domově vynalezli hmotu, druh mosazi, z níž byly sestaveny ony přístroje, které hromadí nejvyšší tvůrčí frekvence buď v původní nebo transformované manifestaci a vyzařují je zesíleně nebo zeslabeně. Tyto konstrukce jsou vybudovány tak, že uchovávají tvůrčí božské síly – jako život sám. jelikož nejvyšší z těchto přístrojů, který nese a vyzařuje božsky tvůrčí sílu, tvoří dokonalé spojení – tak dokonalé jako manželský svazek – mezi božskými a hmotnými frekvencemi, mezi Bohem a Zemí, nazýváme tento nepředstavitelně mohutný nositel síly, nabitý samotnou božskou frekvencí, archou úmluvy.          

Chápeš nyní, proč tyto přístroje tak přísně utajujeme. Božský člověk, který rozvinul své nejvyšší schopnosti, s nimiž může klidně zacházet, jelikož archa úmluvy obsahuje a vyzařuje stejnou sílu jako on sám, jakou on sám je. Avšak člověk na nižším stupni by při pouhém dotyku archy v témže okamžiku padl mrtvý, jako bleskem zasažený. Božské frekvence by jeho nervy okamžitě spálily a postihla by je mrtvice.  Totéž nastává, když se tato frekvence osvobodí z izolace  v míše a pronikne netransformovaná do nervů. I tehdy člověk či zvíře, či dokonce rostlina okamžitě zemře. Lidé nazývají tuto smrt mrtvicí. Tuší, že neznámá síla zasáhla zemřelého jako blesk. Touto silou je samotný proud života, který je jinak v míše – u rostlin v jejich nejvnitřnějším průchodu – dobře izolovaný a proudí do těla pouze příslušně transformovaný. Z izolace se uvolní jen při nemoci a pak způsobuje mrtvici.     

Z téhož důvodu se nesmějí nezasvěcení lidé přiblížit k přístrojům, s nimiž je schopen disponovat jen člověk božský. Ale to není vše. Jelikož vyzařují všepronikající energie, musí se držet v úkrytu za silnými skalními zdmi z nejsilnějšího izolačního materiálu. Neboť životní energie sama působí smrtelně, narazí-li na hmotu, která nemá odpovídající odolnost. Hmota je dematerializována, rozpuštěna.

Archa úmluvy a ještě další přístroje jsou tedy vytvořeny z hmoty, která může být nabita božskou tvůrčí energií, aniž by se dematerializovala. Archa vyzařuje netransformovanou tvůrčí sílu, působí podle dávky záření životodárně nebo smrtelně. Tato síla má stejný charakter vibrace jako síla vůle člověka, který dokáže přemoci vše, dokonce přitažlivost pozemskou, i když na krátkou dobu. Archa úmluvy tuto sílu vyzařuje tisícinásobně zesílenou. A tak, jako země působí na hmotu přitažlivou silou a přitahuje ji k sobě, můžeme působit proti přitažlivosti země bez výjimky v každé hmotě, tudíž zbavit ji na kratší či delší dobu její váhy. Může se však – je-li to nutné – působit i opačně, tedy spolu s přitažlivostí Země a zvýšit její váhu dle libosti pomocí ultrahmotných paprsků. Tímto způsobem ztrácejí i největší balvany na kratší či delší dobu svou váhu a lze vystavět velice snadno nejvyšší stavby; nebo se váha natolik zvýší, že se balvany propadnou do země. Je-li třeba vyhloubit studnu, není zapotřební vynášet zem, ale nechá se vhodně velký balvan klesnout do země zvětšením jeho váhy, až bude dosaženo požadované hloubky. 

Pomocí archy úmluvy, tohoto obrovského zdroje síly, můžeme přeměnit také nehmotné energie, jako například světelné paprsky, ve hmotu a naopak hmotu je možné rozpustit a přeměnit ji v energii, působící po věky.

Podívej se na tuto lampu: jako slunce vysílá po miliardy let kromě jiných záření i taková, která se v atmosféře Země promění změnou energie na světelné paprsky, stejně tak se tvoří v této lampě pomocí rozpouštějící se - dematerializující - hmoty energie, která se ve vzduchu mění ve světelné paprsky.

Proces by mohl v této lampě probíhat po věky, dávala by tudíž také po věky světlo, kdyby nebylo psáno v dějinách Země, že musíme Zemi na tisíce let opustit a všechna svá zařízení zničit. Nevědomí lidé by jinak způsobili nevýslovnou pohromu.

Pozdější generace mnohým pozůstatkům naší kultury neporozumí. Mimo jiné také tomu, jak bylo možné opracovávat povrch nejtvrdších kamenů naprosto hladce a tak přesně, že tam, kde se desky dotýkají, není ani nejmenší skulina. Lidé si budou lámat hlavu nad tím, jak mohli otroci otesat kameny tak přesně pouhou ruční prací. Jelikož lidé činili ze svých bližních otroky, budou se domnívat, že i synové boží nechali pracovat zotročené lidi. Po tisíciletích je nenapadne, že byl dematerializován na povrchu přebytečný kámen a tak vytvořena z nejtvrdších skal správná tělesa bez nejmenšího lidského úsilí. Přístroje byly nastaveny na hloubku a šířku a kámen je v té míře dematerializován. Je to velmi jednoduché, jakmile člověk zná podstatu různých energií, k nimž patří hmota. Ale tato znalost je požehnáním pouze pro vědoucího; ten také ví, že láska je život a nenávist smrt. Pouze zasvěcenci nejvyššího stupně mohou být architekty. Nepracovali s otroky, ale s přírodními energiemi. 

Díky těmto přístrojům bylo možné vytvořit každý jevový tvar tvůrčí energie. Manifestace závisí pouze na tom, jak dlouho a z jaké vzdálenosti se nechala tvůrčí energie působit. Lidé považovali za samozřejmé, že přicházeli se svými nemocemi do chrámu a že byli opět uzdraveni. Nemoc znamená, že vibrace těla byly rozladěny. Navrátí-li se rozladěná část těla do její vlastní vibrace, člověk se uzdraví. Každý orgán má svou vlastní charakteristickou vibraci. To znamená, že každý orgán je takový, jaký je, protože základem jeho přirozenosti je určitá charakteristická vibrace a tato vibrace v něm stále působí a udržuje jej. Když se vibrace změní, příslušný orgán onemocní.

Můžeme také regulovat počasí na Zemi a udělat nebe jasně modrým, nebo bylo-li to nutné – vytvořit mraky a déšť. Lidé viděli blesky a slyšeli hřmění z pyramidy a byli šťastní, protože věděli, že to znamená požehnaný déšť. Žili v jistotě, že se chrám o vše stará, o jejich zdraví, o požehnaný déšť, o jejich blahobyt a také o jejich duchovní blaho. Technicky zaměřený člověk však může vznést dotaz, jak vůbec byla nabíjena archa úmluvy. Byl jen jediný zdroj na Zemi, který dokázal vyzařovat tuto sílu, a tím byl božský člověk sám. Bylo povinností každého velekněze nabíjet archu božsky-tvůrčí silou. Buď vedl vlastní nejvyšší sílu bezprostředně do archy, nebo docílil stejného výsledku pomocí hůlky života tím, že hůlkou proměnil níže transformovaný, ale bezpodmínečně pozitivní proud ze své ruky v božsky-tvůrčí sílu a vedl ji do archy. Neboť božský člověk, který dosáhne dokonalosti, vyzařuje běžně tvůrčí sílu také pouze transformovaně. Pouze v soustředěném stavu, ve kterém je ve svém vědomí totožný s Bohem, je božská síla vyzařována ve své původní vibraci. Musí se tedy nacházet ve stavu kosmického vševědomí, chcete-li vyzařovat tvůrčí sílu. Kdyby ho nezasvěcení lidé spatřili v tomto stavu, utekli by s velkým úlekem, neboť božský člověk pak vyzařuje tak nadpozemské, božské světlo, že lidé tento pohled nesnášejí. Kdyby se nezasvěcení dotkli zasvěcence ve stavu božského bytí, padli by okamžitě mrtví, stejně jako kdyby se dotkli archy.

Vysílá-li tedy zasvěcenec své životní paprsky za účelem léčení, ponoří se do koncentrace, jejíž vyzařování lidé snášejí bez úhony, pouze stupňuje sílu zavedenou do příslušných nervových center pomocí hůlky, až k tvůrčí schopnosti. Neboť hůlka je vybudována právě tak, že může vyzařování nejen vést dál, ale může je dle libosti předávat též transformovaně, zesíleně nebo zeslabeně. Zasvěcenec se tedy nemusel dostat do stavu božského bytí, aby vedl nejvyšší životní záření do archy, ale ponořil se do nižší koncentrace a vedl pak do archy sílu odpovídající tomuto stupni pomocí hůlky, která ji zesílila až k tvůrčí energii. Když je archa tímto způsobem nabita, vyzařuje opět na dlouhou dobu nejvyšší a nejsilnější energii jako zdroj všech ostatních sil na Zemi.

Zasvěcenec může také pomocí hůlky vytvořit a vést nejrůznější frekvence, neboť hůlka byla archou úmluvy v malém vydání, až na to, že v ní tvůrčí síla nebyla nahromaděna jako v arše. Člověk by mohl pomocí hůlky také proměnit své nižší síly ve vyšší, kdyby dokázal vyzařovat svou o několik oktáv nižší sílu čistě, positivně, tedy naprosto nesobecky. Neboť hůlka vždy vyzařuje sílu, kterou do ní člověk vede. Kdyby dostal do ruky hůlku člověk primitivní a sobecký, vedl by dál své vlastní sobecké vyzařování - snad ještě zesíleně - a způsobil by tím nemoce, epidemie, zemětřesení, nebo dokonce ještě větší pohromy, stejně jako černí mágové v někdejším domově božské rasy.

Vyvstala však otázka, co se stane, když lidé mezirasy převezmou vládu. Bude zničena kouzelná hůlka, jako zasvěcenci zničí všechny své přístroje? Bude škoda, že se lidé nemohou těšit z požehnání těchto sil! Každý tvor však žije v podmínkách přesně přizpůsobených svému stavu vývoje. Kdyby bylo lidem prozrazeno tajemství hůlky, ihned by ji použili k tomu, aby si navzájem a též sami sobě působili škodu. Synové člověka nejsou zralí pro toto vědění a nebudou zralí ještě dlouho. Hůlku, kterou používali zasvěceni, zachránil poslední zasvěcenec, který ještě znal tajemství, spolu s archou úmluvy z Egypta. Neměl možnost postavit pyramidy, ale vytvořil pro archu malý, co nejlépe izolující obal. Nabil archu také mnohem méně a nechal ji nést během dlouhých putování na dřevěných tyčích. Když ucítil tento poslední zasvěcenec, že se blíží jeho smrt, hůlku zničil. Archa ještě po nějakou dobu vyzařovala naposledy nabitou sílu, nezasvěcení ji ještě dlouho nosili v různých zemích sem a tam, až postupně zjistili, že žádnou sílu nevyzařuje. Tak byly zničeny i poslední zbytky archy úmluvy.

Lidstvo se v pozdějších dobách doví pouze z podání něco o kouzelné hůlce a arše úmluvy. Bude to vše ovšem považovat za pohádky a vyprávět to tak dál. Vzpomene si však, že kdysi existovala archa, ve které dlela síla živého Boha a také kouzelná hůlka, nebo jak ji nazýváme, hůlka života, pomocí které kouzelníci nebo mágové dělali zázraky. Lidstvo bude z podání vědět nebo tušit, že hůlka znamenala moc nad všemi silami přírody.

Budou-li chtít lidé v pozdějších dobách symbolizovat moc, budou držet v ruce hůlku, berlu - jako znamení moci. Ona hůlka - ona berla - bude však pouhým symbolem, prázdným znamením moci. Skutečná síla a moc hůlky už nebude známa. Až po tisíciletích se znovu zrodí potomek z rodu Synů božích a objeví pro lidi ony pravdy, znovu sestrojí skutečnou kouzelnou hůlku. Do té doby však bude existovat po tisíciletí zvláštní druh lidí, kteří - aby pobavili nebo podváděli - se budou vydávat za kouzelníky nebo mágy a budou se chovat tak, jakoby své umělecké kousky prováděli pomocí kouzelné hůlky. Budou tedy napodobovat to, co kdysi skutečně bylo. Budou držet v ruce ,kouzelnou hůlku´ a dělat pohyby, jakoby z té hůlky vykouzlili kouzelné síly. Budou také používat kouzelná slova jako napodobeniny magických slov zasvěcenců. Ale pravou mohutnou sílu slova poznají lidé až tehdy, až se po tisíciletích znovuzrodí padlí příslušníci božského rodu, kteří dnes žijí zde (ve starém Egyptě) a vzpomenou si ve svém podvědomí na pravdy, které v tu dobu budou prastarými podáními. Dokáží, že jejich vzpomínky souhlasí. Přijde jednou doba, kdy lidé objeví a přivlastní si vše, dokonce nejvyšší vědění. Pro nevědomý dav zůstane vědění i pak nesrozumitelným tajemstvím, znovu objevené pravdy v nezasvěcených rukou přinesou kletbu. Ale taková je cesta lidí - skrze mnoho utrpení a bolestí, které si sami způsobí. Postupně se naučí, že si nesmějí zahrávat s božskými silami, ale musí jich používat s plnou vážností, úctou a zbožností.

Neboť Bůh dává lidem vše, dokonce sebe sama, k jejich požehnání, jen lidé dělají ve své nevědomosti ze všeho kletbu.

Pyramidy byly vystaveny ze silných skal, aby byla izolována zařízení, pomocí nichž se vyzařují pronikající frekvence. I přesto bylo možné vést vyzařování ven, a to díky vbudovaným šachtám, průchodům, kterými byly vyváděny síly archy úmluvy a přístrojů, které ji doplňovaly a vyzařovaly jiné síly. Pomocí těchto průchodů bylo také ovládáno počasí. Positivní a negativní síly, které protékaly průchody, postavenými různými, od sebe se vzdalujícími směry, vyvolávaly tvoření mraků a vytoužený déšť. Vyrovnáním těchto napětí byly blesky, kterými vznikaly také zvukové jevy. Proto z pyramid hřmělo. Ostatní pyramidy byly postaveny pro různá další zařízení. Pyramidy, vyjma největší, v níž stála archa úmluvy a kde se udělovalo zasvěcení, nezůstaly prázdné. Až když byly odstraněny všechny přístroje vyzařující božsky-tvůrčí energii, dali se poslední ještě zasvěcení faraóni v jedné z pyramid pohřbít. Jejich těla, prosycená božsky-tvůrčí energií, budou vyzařovat nejvyšší sílu - jelikož nabitá síla nebude spotřebována - stejně jako archa úmluvy, budou v této zemi působit jako mohutné, tajné zdroje síly ze skrytu a chránit tento světadíl před špatnými vlivy. Vyzařování zasvěcených a dobře uchovaných těl pomůže této zemi udržet její moc ještě tisíciletí. Ale většina těchto hrobů byla časem zničena. Až přišla doba, kdy se musely zničit všechny tajné přístroje a kněží a zasvěcenci, kteří tehdy ještě sloužili v chrámu, vzali svou poutnickou hůl a putovali dál, pak velekněz a jeho zástupce zavřeli skalní dveře největší pyramidy  zevnitř tak, aby žádný člověk nenašel vchod. A když splnili své poslední povinnosti, oba odhmotnili svá vlastní těla, stejně jako byly dematerializovány obětní dary na dvoře chrámu na oltáři. Pouze blesk, pak bílý obláček, který brzy zmizel - žádný popel nezůstal. Tak zůstane největší pyramida po tisíciletí pro lidské oči uzavřena. Přesto však zasvěcování nepřestalo, zralé duše tu byly i nadále zasvěcovány, i když ne tělesně, ale na vyšší, duševní úrovni. Tito lidé pak zažijí zasvěcení jako sen, jako vizi.

13.03.2012 13:41:59
thovtovamoudrost

"Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl přitom lásku, jsem jako zvučící kov a řinčící plech.
Kdybych měl dar promlouvat z vnuknutí, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všechno, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic.
A kdybych rozdal v almužnách všechno, co mám a (pro druhého) do ohně skočil, ale neměl přitom lásku, nic mi to neprospěje."
(Sv. Pavel, Kor. 13.)

Moudrost překonávající propasti času
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one