Křesťanství, filosofie, hermetismus a další duchovní texty.Evangelia, rozpravy, pověsti. Egypt. Náboženství, historie, spiritualita.

Známý-neznámý Egypt

beachvacation1.jpg
Jak dobře známe starověký Egypt? Známe opravdu jeho reálie? Není to dávno, co jsme o Egyptu měli jen kusé informace z druhé nebo třetí ruky. O skutečnější podobě této dávné kultury jsme se začali dovídat až v posledních stoletích.

Představme si zde "nejznámější" fakta o Egyptu a podrobme je zkoumání. Možná vás překvapí, jak je naše představa o Egyptu upravená a převzatá. Myslíme si, že jej známe, Egypt však dosud představuje hádanku, k jejíž podstatě se teprv musíme dostat.

Faraon. Když se řekne Egypt, co si vybavíme? Na prvním místě, co nás napadne, bude zřejmě faraon, jako typický obraz egyptské kultury. Slovo "faraon" se však nikde v klasických egyptských nápisech neobjevuje. Na majestátných obeliscích ani v pyramidách, ani v chrámových nápisech se králové a stavitelé těchto památek nikde tímto titulem nepodepisují, nikde o sobě nepíší, že by byli "faraoni". Navíc slovo "faraon" nám známá egyptština vůbec nezná. Existují některé podobné výrazy, u nichž vědci usuzují, že z nich toto pojmenování vzniklo, ale nezvratně dokázáno to není a ani těmito příbuznými slovy se žádný panovník podle dochovaných památek netituloval (až na pár výjimek v pozdní době).

Pyramidy. Možná spíše jako první, co vás napadne, když se řekne Egypt, budou slavné pyramidy. Ale ani slovo "pyramida" není egyptské, nebo nevíme, že by bylo. Hlavně se nikde, podobně jako v předcházejícím případě, neobjevuje. Nikde v celých egyptských památkách - v literatuře, v nápisech na stavebních památkách, atd. se slovo "pyramida" nenalézá. A nejen slovo. V dochovaných literárních památkách Egypta se nikde nehovoří o pyramidách v jakémkoliv smyslu nebo podobě, ani v samotných pyramidových textech. A už vůbec ne o jejich účelu nebo o jejich stavbě. Kdybychom neměli tyto nepřehlédnutelné stavby přímo před očima, kdyby se nám nějakým zázrakem nedochovaly až do naší doby, z původních egyptských zdrojů bychom se o nich nikdy nedozvěděli. Jako by nebyly, neexistovaly. "Pyramida" je druhé slovo nerozlučně spjaté s Egyptem, jak jej dnes známe, které však je původním literárním památkám Egypta zcela neznámé.

Sfinga. Musím vás zklamat, ale ani "Sfinga" není egyptské slovo. Je to slovo řecké. Jak ji říkali sami Egypťané není úplně jisté, někteří usuzují, že jí představovalo božstvo "Aker", možná také božstvo "Haremachet". Jestli je to tak, s jistotou nevíme - egyptské záznamy o Sfinze nemluví, a tak se můžeme jen dohadovat.

Kleopatra. Nejznámější egyptská královna. Její pohnutý osud se stal námětem mnoha knih a filmů. Jenže ono vůbec není pravda, že by byla Egypťanka - pravda je, že Kleopatra byla Makedoňanka, resp. Řekyně. Pocházela z makedonského rodu cizích vládců, kteří Egypt dobyli a ovládli. Místo domácí šlechty dosadili své lidi a sebe jmenovali králi a panovníky. Dokazuje to i její jméno, které je řecké - patří do řecké jazykové skupiny podobně jako např. Eupater, Antipater, Alexandra, Anastasia, Theodora, apod. Je paradoxní, že z egyptských dějin je známá právě tato cizí královna, zatímco osudy domácích egyptských panovníků jsou takřka neznámé.

Sarkofág, skarabeus, mumie, papyrus, obelisk, hieroglyfy... Je řada slov, které pro nás jsou téměř synonymy Egypta, jako ta zde uvedná. Jsou to klasicky egyptské předměty, které se nám zřejmě vybaví, když se řekne Egypt. Ale už podle podoby slov se dá poznat, že to nejsou egyptská slova, opět jsou většinou řecká, příp. arabská, Egypťané je za své doby nepoužívali ani neznali.

Nil. Ano, ani slavný Nil, synonymum pro Egypt, posvátná řeka, která dala této vyspělé civilizaci život, není Egyptské slovo - Egypťané tak svojí řeku nikdy nenazývali, například už jen proto, že neznali hlásku "L". Tak ji pojmenovali Řekové a po nich pak celý svět. Někteří vědci říkají, že Egypťané nijak svou řeku nepojmenovávali, což je zvláštní teorie. Je však pravda, že egyptské prameny skutečně nedávají žádné jasné jméno. Jiní uvažují různá možná slova, jsou to však pouze teorie. Nejblíže pravdě se jeví, že Egypťané ztotožňovali svou životadárnou řeku s božstvem Hapi, nositelem záplav, úrodnosti, bohatství a prosperity, a tak ji i nazývali.

Bohové Egypta. Jména bohů Egypta se dostala do známosti Evropy prostřednictvím řeckých učenců. Ti ale místní jména upravovali podle svých vlastních náboženských představ. O egyptských bozích tak hovořili jako o Diovi, Herkulovi nebo např. Poseidonovi. Pokud výjimečně zaznamenali skutečný název božstva, stejně si jej jazykově upravili, aby zněl řecky. Odtud máme jména egyptských bohů, které dnes používáme - Osiris, Isis, Anubis.

Města. Místní názvy egyptských lokalit, měst, hlavních chrámů jako Héliopolis, Karnak, Luxor, Dendera, Théby, Alexandrie, Káhira, Gíza, byla všechna pojmenována cizinci - Řeky, Araby. Skutečně egyptských, původních je hrstka, nebo se částečně zachovaly v soudobém názvu. Kdybyste dávného Egypťana chtěli nasměrovat do Gízy, nevěděl by, o čem mluvíte.

Egypt. Nakonec je to i samotný výraz pro egyptskou zemi, který není původní - je to cizí pojmenování, s původním jazykem Egypta nemá nic společného. Má se za to, že Egypťané mohli svou zemi nazývat "Kchemet". Ale stejně tak nemuseli, je to opět jen jedno z možných pojmenování a náš pouhý odhad, vzhledem k nedostatku znalostí. Sami Egypťané nám situaci nijak neulehčili. Přestože popsali desetitisíce stran textů a tisíce čtverečních metrů nápisů, popsali v nich jen okrajově to, jak vypadala jejich společnost, jejich životy - něco o sobě, co by nám přiblížilo jejich svět. Veškerá jejich tvorba se totiž točí okolo náboženských představ a je náboženským účelům podřízená. Navíc, jak bylo naznačeno, celá jejich kultura byla převzata cizími a nahrazena, podobně jako když Rakousko-Uhersko poněmčovalo Český národ až k téměř úplnému zapomenutí češtiny. Jak je tedy vidět, mnoho faktů si musíme s obtížemi domýšlet.

Taková je tedy bilance nejznámějších faktů o dávném Egyptu. Mnoho současných pohledů a předpokladů vzniklo na základě antických tradic, které byly samy nepřesné - až do 18. století jsme vše o Egyptu znali pouze z převyprávění dávných Řeků. Ti byli v podstatě jediní, se kterými byli Egypťané v posledních staletích své existence v kontaktu, a tak to, co o nich víme, víme jejich prostřednictvím. Řekové byli ovšem velmi hrdí na svou kulturu a na svou vlast a na všechny ostatní se dívali s větším či menším opovržením, i když vždy něco tu a tam z barbarských tradic obdivovali a třeba i přejali. Jejich popis Egypta však byl značně zkreslený, zaznamenávali jen něco a většinou nepříliš věrohodně. Měli navíc zvyk pojmenovávat cizí věci pojmy jim známými, aby jim lépe rozuměli a byly jim bližší. Je to podobné, jako když Češi nazývají Němce "Němci", přitom žádný Němec tento výraz nezná (německy se nazývá Deutsche). Kdybychom Rakušanovi řekli, že je Rakušan, nerozuměl by nám, nevěděl by, o čem je řeč, vlastním jazykem se nazývá "Österreicher". Češi také nazývají některá německá města českými názvy: Mnichov místo München, Drážďany místo Dresden apod. Podobně jméno etnika - "Cikáni" - jsme dali tomuto národu my, evropané. To, že oni sami se nazývají jinak, nám nijak nevadilo. To samé kdysi dělávali Řekové s egyptskými názvy. Dokud nebyly rozluštěny původní hieroglyfy, měli jsme pouze tyto řecké výrazy a egyptské téměř žádné. Stejně tak zkreslené jsou egyptské reálie včetně historie, které byly od Řeků přejaty dalšími historiky a vědci a utvořily základ soudobého vědění o Egyptu. Díky Bohu máme dnes již přístup k originálním textům ( i když texty samotné nemohou přesně reprodukovat skutečné tehdejší reálie, alespoň však máme něco) a můžeme si tvořit o něco skutečnější představu Egypta z první ruky-můžeme zkoumat zachovaná svědectví přímo od Egypťanů samých.

 

 

 

 

 

25.05.2015 12:00:00
thovtovamoudrost
1

"Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl přitom lásku, jsem jako zvučící kov a řinčící plech.
Kdybych měl dar promlouvat z vnuknutí, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všechno, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic.
A kdybych rozdal v almužnách všechno, co mám a (pro druhého) do ohně skočil, ale neměl přitom lásku, nic mi to neprospěje."
(Sv. Pavel, Kor. 13.)

Moudrost překonávající propasti času
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one