Křesťanství, filosofie, hermetismus a další duchovní texty.Evangelia, rozpravy, pověsti. Egypt. Náboženství, historie, spiritualita.

Hippolytus o pravé křesťanské víře

hip.jpg
Hippolytus. Vymítání všeho kacířstva. Bibliotheca Gnostica. 1997. Přeložil J. Kozák.

Výklad křesťanské víry od církevního otce Hippolyta z přelomu 2/3. století n.l. Nepochybně původnější podoba křesťanského učení, zcela odpovídající tehdejším reáliím. Posuďte sami, jak se křesťanské učení během staletí změnilo od této originální formy. Tento úryvek pochází ze závěru knihy věnované vyvracení gnostického učení a heretiků. 

Toto učení si osvojte, vy Heléni, Egypťané i vy Chaldejci a ty, celé lidské pokolení, totiž co je Bůh a jak skvěle uspořádané je vše, co stvořil - od nás, přátel božích, kteří nejen že jsme ho vždy se skromností pěstovali, nýbrž v úsilí po pravdě a v pěstování ctnosti činíme pro důkaz Boha toto pojednání.

Jeden Bůh, první a jediný a Stvořitel a Pán všech věcí, neměl u sebe nic stejně věčného, ani nekonečný chaos, ani nezměřitelnou vodu nebo pevnou zemi, ani hustý vzduch, ani žhavý oheň, ani jemného ducha, ani modrou střechu nebe. Byl sám a jediný pro sebe sama a svým rozhodnutím vůle stvořil všechny existující věci, které dříve neexistovaly, pouze proto, že to chtěl stvořit, neboť je znalý budoucích věcí a disponuje předvídavostí.

Nejdříve stvořil různé substance budoucích věcí: oheň a ducha, vodu a zemi. Z nich udělal své stvoření, tím že stvořil věci, které se skládají z jedné substance a také takové, které složil ze dvou a tří a čtyř substancí. Ty věci, které se skládaly z jedné substance, byly nesmrtelné - nenásleduje totiž žádný rozpad. Jednoduché se totiž nikdy nerozpouští. To, co se ale skládá ze dvou nebo tří nebo čtyř substancí, je rozložitelné a proto se nazývá "smrtelné". Rozpad složených věcí se totiž nazývá smrt. Doufám, že jsem pro všechny nadané zdravým rozumem již podal dostatek informací. Jestliže ale vyžadují ještě více poučení a chtějí ještě dále pátrat o podstatě těchto věcí a o příčinách stvoření světa, mohou se dále vzdělávat četbou naší knihy "O podstatě universa". Pro tentokrát jsou dostatečně vyloženy příčiny, pro které sice neznalí Řekové duchaplnými slovy okrášlili části stvoření, avšak Stvořitele nepoznali. Z nich vyšli vůdcové heretiků a změnili podobně znějícími slovy to od Řeků dříve řečené a vynalezli své směšné bludy.

Tento Bůh, jediný a nade vším, zplodil nejprve myšlenkovou operací Logos, nikoliv Logos jako hlas, nýbrž jako vnitřní smysl universa. Tento Logos Bůh stvořil pouze ze jsoucího. To jsoucí totiž byl Otec sám, ze kterého vše zrozené pochází. Příčinou pro to, co bylo stvořeno, byl Logos, který v sobě nesl vůli Stvořitele a dobře znal myšlenky Otce. V okamžiku vycházení ze Stvořitele jako prvostvořený hlas, má Logos v sobě samém ideje předem myšlené v Otci. Na rozkaz Otce, že svět má povstat, je Logos provádí v jednotlivostech ke spokojenosti Boha. A to, co se zrozením zmnožuje, učinil samečkem a samičkou. To, co je ale určeno ku pomoci a ke službě, učinil buďto samečky, kteří samičky nepotřebují, nebo bezpohlavními bytostmi. První substance věcí, které vznikly z Nejsoucího, oheň a duch, voda a země, nejsou ani mužské ani ženské, ani nemohou z jedné této substance vznikat samečkové nebo samičky, jen když Bůh rozkáže, aby se Logos o to postaral.

Jsem názoru, že andělé pocházejí z ohně a tvrdím, že mezi nimi neexistují žádné ženské bytosti. Dále se domnívám, že slunce, měsíc a hvězdy pocházejí rovněž z ohně a ducha a nejsou ani mužského ani ženského rodu. Plovoucí a okřídlená zvířata, samečkové i samičky, ale pocházejí z vody. Tak to nařídil Bůh, podle jehož rozhodnutí má být podstata vody plodná. Stejným způsobem pocházejí všichni zeměplazi a divoká zvířata a všechny ostatní druhy zvířat, samečkové i samičky, ze země. To leží totiž v přirozenosti stvořených věcí. Co vše totiž Bůh chtěl, to udělal. Vytvořil to skrze Logos a nemohlo se to stát jinak, než jak se to stalo. To vše, co se jinak stát nemohlo a stalo se, vytvořil skrze Logos. Když potom všechno vytvořil tak, jak chtěl, označil to jmény. Poté vytvořil ze všech složených substancí Pána všech věcí. Nepodváděl, že chce udělat boha nebo anděla - nemyl se - ale člověka. Kdyby tě totiž chtěl učinit Bohem, mohl by to. Máš příklad s Logem. Protože tě chtěl učinit člověkem, učinil tě člověkem. Jestli se ale také chceš stát Bohem, tak poslechni toho, který tě stvořil a teď mu neodporuj, aby ti, když jsi byl nalezen věrný v malém, mohlo být svěřeno také velké. Jeho Logos je z něj sama. Z tohoto důvodu je také Bohem, protože je boží podstaty. Svět je ale z ničeho, proto není Bohem. Podléhá také rozkladu, kdy to Stvořitel chce. Bůh při stvoření zlo neudělal ani ho nedělá. Dělá pouze to ctihodné a dobré, ten tvořící, který je sám dobrý.

Vytvořený člověk byl zvířetem co do své moci. Neměl ovládající rozum a neovládal vše svou chytrostí, silou a mocí, nýbrž měl otrocký rozum a všechno proti sobě. Když ale je své moci, plodí zlo, které je náhodou, neboť je ničím, když není dokončeno. Když totiž něco zlého chceme nebo míníme, tak se to nazývá zlem, není to ale od počátku zde, nýbrž vzniká dodatečně. Protože je člověk ve své moci, tak mu byl od Boha s dobrým důvodem určen Zákon. Kdyby totiž člověk neměl své chtění a nechtění ve své moci, k čemu by mu byl dán Zákon? Zákon se přece nedává nerozumným zvířatům, nýbrž ohrada a bič, člověku ale příkaz k činu a trest za poklesek. Jemu byl dán zákon od pradávna spravedlivými muži, blíže k našemu času byl skrze výše řečeného Mojžíše, zbožného a Bohem milovaného muže, dán smysluplný a pravý Zákon. Svět ale řídí Logos boží, prvorozený Syn Otce, světlonosný hlas, který jde před jitřenkou. Potom povstali spravedliví muži, přátelé Boha. Byli nazváni proroky, neboť ohlašovali budoucnost. Nehovořili pouze v jednom věku, nýbrž jejich hlasy byly zřetelně přítomny po všechny pokolení: neodpovídali tedy pouze současníkům, nýbrž oznamovali budoucnost pro všechna pokolení. Tím že podávali zprávy o minulosti, volali lidstvo k paměti. Tím, že poukazovali na přítomnost, pracovali proti nevšímavosti, tím že předpovídali budoucnost a každému z nás stavěli před oči to, co bylo dávno předpovězeno, vlívali do nás bázeň při očekávání budoucnosti.

Toto je naše víra, ó, vy všichni lidé, my, kteří nevěříme na prázdná slova ani se nenecháváme strhnout náhlými náladami srdce ani nejsme ovlivněni lichotivými, krásnými slovy, nýbrž věříme na slova vyřčená s boží silou. Toto Bůh rozkázal Logu. Logos ale se nechal slyšet ve slovech, kterými obracel lidi od neposlušnosti, ne tím, že by násilím lidi zotročoval, nýbrž tím, že je povolal dobrovolným rozhodnutím ke svobodě. Tento Logos později Otec vyslal, neboť již nechtěl hovořit skrze proroky ani nechat poznávat Logos z tajemných výroků, nýbrž se měl zjevit viditelně a hovořit, aby se světa chopila při jeho spatření svatá bázeň, když už nedává nadále předpisy skrze osoby proroků ani nevlévá do duše strach skrze anděla, nýbrž když ten, který mluvil, by přišel sám. Poznali jsme již, že přijal tělo z panny a nosil starého člověka v novém stvoření, že šel životem v každém věku, aby se sám stal každému věku zákonem a všem lidem podržel sebe sama ve své lidskosti před očima jako cíl, a aby dokázal skrze sebe sama, že Bůh nestvořil nic zlého a že člověk vybavený svobodným sebeurčením má chtění a nechtění ve své moci a je schopen obojího. Víme, že tento člověk vznikl ze stejné látky jako my. Kdyby totiž nevznikl z téhož, tak by marně říkal zákon, abychom ho považovali za učitele. Kdyby totiž byl onen člověk z jiné podstaty, jak by mohl mně, od přírody slabému, přikazovat totéž a jak by byl dobrý a spravedlivý? Aby ale byl považován za nám rovného, proto pracoval, chtěl hladovět, trpěl žízní, odpočíval ve spánku, neodmítl utrpení a poslechl smrt, vstal viditelně z mrtvých a přinesl v tom všem svou vlastní lidskost jako oběť prvotiny, abys ty v utrpení neztrácel odvahu, nýbrž považujíc se za člověka jsi také očekával to, co mu Otcem bylo dáno.

Toto je pravé učení o božstvu, vy Řekové i barbaři, Chaldejci i Asyřané, Egypťané i Libyjci, Indové a Etiopové, Keltové a vy, Římané, kteří držíte vládu, a vy všichni obyvatelé Evropy, Asie a Libye! Já se stávám vaším poradcem, neboť jsem jen člověkem a žákem lidského Logu, abyste přispěchali a poučili se od nás, jaký že je pravý Bůh a jeho dobře uspořádané výrobky a nedrželi se zchytralostí uměleckých pojednání ani prázdných slibů přetvařujících se kacířů, nýbrž jednoduché vznešenosti neokázalé pravdy. Skrze její znalost uniknete stálé hrozbě ohnivého soudu a zachmuřené tváři Tartaru, která nebyla osvětlena hlasem Logu, i věčně žhnoucí bažině ohňů pekelných i věčně hrozící tváři andělů trestu obývajících podsvětí i červu, který se blíží k tělu, k zedmutému tělu, jako ke své potravě. Tomu unikneš, když budeš poučen o pravém Bohu, ano, budeš mít nesmrtelné tělo a zároveň nezničitelnou duši a zrodíš se v království nebeském. Ty, který jsi žil na zemi a poznal jsi nebeského krále, budeš důvěrníkem božím a spoludědicem Krista, který již není podřízen žádostem, vášním a nemocem. Stal jsi se Bohem. Všechno zlo, které jsi jako člověk přestál, to ti přidělil Bůh, protože jsi člověk. Co vždy ale Bohu přísluší, to ti Bůh slíbil poskytnout, protože ses stal Bohem, zrozen jsa nesmrtelným. Toto je ono: "Poznej sebe sama," jestliže uznáš Boha, který tě stvořil. Kdo totiž pozná sebe sama, přiblíží se tomu, kým je volán, aby byl poznán. Proto se už nevaďte mezi sebou, vy, lidé, a neváhejte se obrátit. Kristus je Bohem nade vším - on, který se rozhodl omýt člověka z hříchu a ze starého člověka udělat nového, poté co ho od počátku nazval svým obrazem. Svou stejností s tebou ti ukázal svou lásku k tobě. Když budeš plnit jeho obtížné předpisy a staneš se dobrým napodobitelem dobrého, budeš mu podobný a od něj proto také ctěn. Bůh, který tebe učinil ke své vlastní poctě Bohem, není žádný žebrák.

21.11.2015 14:13:51
thovtovamoudrost
1

"Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl přitom lásku, jsem jako zvučící kov a řinčící plech.
Kdybych měl dar promlouvat z vnuknutí, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všechno, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic.
A kdybych rozdal v almužnách všechno, co mám a (pro druhého) do ohně skočil, ale neměl přitom lásku, nic mi to neprospěje."
(Sv. Pavel, Kor. 13.)

Moudrost překonávající propasti času
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one