Křesťanství, filosofie, hermetismus a další duchovní texty.Evangelia, rozpravy, pověsti. Egypt. Náboženství, historie, spiritualita.

Píseň Šalomounova

salomon.jpg
Nejkrásnější píseň světa. Podle Bible Kralické.  

 

 

PÍSEŇ ŠALAMOUNOVA

KAPITOLA 1.

Píseň nejpřednější z písní Šalomounových.
2
Ó by mne políbil políbením úst svých; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno.
3 Pro v
ůni masti tvé jsou výborné, mast rozlitá jméno tvé; protož tě mladice milují.
4 Táhni
ž mne, a poběhnem za tebou. Uvedltě mne král do pokojů svých, plésati a veseliti se v tobě budeme, a vychvalovati milosti tvé více než víno; upřímí milují tě.
5 Jsem
ť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy.
6 Nehle
ďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem.
7 Oznam mi ty, kterého
ž miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpočinutí o poledni? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých?
8 Jestli
že nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepějích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů.
9 Jízd
ě v vozích Faraonových připodobňuji tě, ó milostnice má.
10 Líce tvá okrášlena jsou ozdobami, a hrdlo tvé hal
žemi.
11 Ozdob zlatých nad
ěláme tobě s proměnami stříbrnými.
12 Dotud, dokud
ž král stolí, nardus můj vydává vůni svou.
13 Svaz
ček mirry jest mi milý můj, na prsech mých odpočívaje.
14 Milý m
ůj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi.
15 Aj, jak jsi ty krásná, p
řítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí.
16 Aj, jak jsi ty krásný, milý m
ůj, jak utěšený! I to lůže naše zelená se.
17 Trámové dom
ů našich jsou z cedrů, a pavlače naše z boroví.

KAPITOLA 2.

1 Já jsem růže Sáronská, a lilium při dolinách.
2 Jako lilium mezi trním, tak p
řítelkyně má mezi pannami.
3 Jako jablo
ň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým.
4 Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mn
ě.
5 O
čerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo umdlévám milostí,
6 Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.
7 Zavazuji
ť vás přísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtěl.
8 Hlas milého mého, aj, on
ť se béře, skáče po těch horách, poskakuje na těch pahrbcích.
9 Podobný jest milý m
ůj srně aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stěnou naší, vyhlédá z oken, patří skrze mříži.
10 Ozval se milý m
ůj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a poď.
11 Nebo aj, zima pominula, pr
ška přestala a odešla.
12 Kvítíčko se ukazuje po zemi,
čas prozpěvování přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší.
13 Fík vypustil holi
čky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž, přítelkyně má, krásná má, a poď.
14 Holubi
čko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a oblíčej tvůj žádostivý.
15 Zlapejte nám li
šky, lišky maličké, ješto škodu dělají na vinících, poněvadž vinice naše kvete.
16 Milý m
ůj jest můj, a já jeho, jenž pase mezi lilium.
17 A
žby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, připodobni se, milý můj, srně neb mladému jelenu na horách Beter.

KAPITOLA 3.

1 Na ložci svém v noci hledala jsem toho, kteréhož miluje duše má. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho.
2 Ji
ž tedy vstanu, a zchodím město; po ryncích i po ulicech hledati budu toho, kteréhož miluje duše má. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho.
3 Na
šli mne ponocní, kteříž chodí po městě. Viděli-liž jste toho, kteréhož miluje duše má?
4 A jak
ž jsem jich jen pominula, takž jsem našla toho, kteréhož miluje duše má. Chopila jsem ho, aniž ho pustím, až ho uvedu do domu matky své, a do pokojíka rodičky své.
5 P
řísahou vás zavazuji, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by sám nechtěl.
6 Která jest to, jen
ž vstupuje z pouště jako sloupové dymu, okouřena jsuc mirrou a kadidlem, dražším nad všelijaký prach apatekářský?
7 Aj, lo
že Šalomounovo, okolo něhož šedesáte udatných z nejsilnějších Izraelských,
8 V
še vládnoucích mečem, vycvičených v boji, z nichž jeden každý má svůj meč při boku svém z příčiny strachu nočního.
9 Schranu vystav
ěl sobě král Šalomoun z dříví Libánského,
10 P
ři níž udělal sloupy stříbrné, dno zlaté a ponebí šarlatové, vnitřek pak jeho postlaný milostí dcer Jeruzalémských.
11 Vyjd
ěte a pohleďte, dcery Sionské, na krále Šalomouna v koruně, kterouž ho korunovala matka jeho v den oddávání jeho a v den veselí srdce jeho.

KAPITOLA 4.

1 Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí mezi kadeři tvými, vlasy tvé jako stáda koz, kteréž vídati na hoře Galád.
2 Zubové tvoji podobní stádu ovcí jednostejných, kdy
ž vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné.
3 Jako provázek z hedbáví
červeného dvakrát barveného rtové tvoji, a řeč tvá ozdobná; jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kadeři tvými.
4 Hrdlo tvé jest jako v
ěže Davidova, vystavená k chování zbroje, v níž na tisíce pavéz visí, vše štítů mužů udatných.
5 Oba tvé prsy jako dvé telátek bli
ženců srních, jenž se pasou v kvítí.
6 A
žby zavítal ten den, a utekli by stínové, poodejdu k hoře mirrové a pahrbku kadidlovému.
7 V
šecka jsi krásná, přítelkyně má, a není na tobě poškvrny.
8 Se mnou z Libánu, ó choti má, se mnou z Libánu p
ůjdeš, a pohledíš s vrchu hory Amana, s vrchu Senir a Hermon, z peleší lvových a s hor pardových.
9 Jala jsi srdce mé, sestro má choti, jala jsi srdce mé jedním okem svým, a jedinou to
čenicí hrdla svého.
10 Jak ut
ěšené jsou milosti tvé, sestro má choti! Jak vzácnější jsou milosti tvé než víno, a vůně mastí tvých nade všecky vonné věci.
11 Strdí tekou rtové tvoji, ó choti, med a mléko pod jazykem tvým, a v
ůně roucha tvého jako vůně Libánu.
12 Zahrada zam
čená jsi, sestro má choti, vrchoviště zamčené, studnice zapečetěná.
13 Výst
řelkové tvoji jsou zahrada stromů jablek zrnatých s ovocem rozkošným cypru a nardu,
14 Nardu s
šafránem, prustvorce s skořicí, a s každým stromovím kadidlo vydávajícím, mirry a aloes, i s všelijakými zvláštními věcmi vonnými.
15 Ó ty sám vrchovi
ště zahradní, studnice vod živých, a tekoucích z Libánu.
16 V
ěj, větříčku půlnoční, a přiď, větříčku polední, prověj zahradu mou, ať tekou vonné věci její, a ať příjde milý můj do zahrady své, a jí rozkošné ovoce své.

KAPITOLA 5.

1 Přišelť jsem do zahrady své, sestro má choti, sbírám mirru svou i vonné věci své, jím plást svůj i med svůj, pijí víno své a mléko své. Jezte, přátelé, píte a hojně se napíte, moji milí.
2 Spávám
ť, a však srdce mé bdí. Hlas milého mého, tlukoucího: Otevři mi, sestro má, přítelkyně má, holubičko má, upřímá má; nebo hlava má plná jest rosy, a kadeře mé krůpějí nočních.
3 Svlékla jsem sukni svou, kterak
ž ji obleku? Umyla jsem nohy své, což je mám káleti?
4 Milý m
ůj sáhl rukou svou skrze dvéře, a vnitřnosti mé pohnuly se ve mně.
5 I vstala jsem, abych otev
řela milému svému, a aj, z rukou mých kapala mirra, i z prstů mých, mirra tekutá na rukovětech závory.
6 Otev
řelať jsem byla milému svému, ale milý můj již byl ušel, a pominul. Duše mábyla vyšla, když on promluvil. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho; volala jsem ho, ale neozval se mi.
7 Nalez
še mne strážní, kteříž chodí po městě, zbili mne, ranili mne, vzali i rouchu mou se mne strážní zdí městských.
8 Zavazuji vás p
řísahou dcery Jeruzalémské, jestliže byste našly milého mého, co jemu povíte? Že jsem nemocná milostí.
9 Co
ž má milý tvůj mimo jiné milé, ó nejkrásnější z žen? Co má milý tvůj nad jiné milé, že nás tak přísahou zavazuješ?
10 Milý m
ůj jest bílý a červený, znamenitější nežli deset tisíců jiných.
11 Hlava jeho jako ryzí zlato, vlasy jeho kade
řavé, černé jako havran.
12 O
či jeho jako holubic nad stoky vod, jako v mléce umyté, stojící v slušnosti.
13 Líce jeho jako záhonkové vonných v
ěcí, jako květové vonných věcí; rtové jeho jako lilium prýštící mirru tekutou.
14 Ruce jeho prstenové zlatí, vysazení kamením drahým jako postavcem modrým; b
řicho jeho stkvělost slonové kosti zafiry obložené.
15 Hnátové jeho sloupové mramoroví, na podstavcích zlata nej
čistšího založení; oblíčej jeho jako Libán, výborný jako cedrové.
16 Ústa jeho p
řesladká, a všecken jest přežádostivý. Takovýť jest milý můj, takový jest přítel můj, ó dcery Jeruzalémské.

KAPITOLA 6.

1 Kamže odšel milý tvůj, ó nejkrásnější z žen? Kam se obrátil milý tvůj? A hledati ho budeme s tebou.
2 Milý m
ůj sstoupil do zahrady své, k záhonkům věci vonných, aby pásl v zahradách, a aby zbíral lilium.
3 Já jsem milého mého, a milý m
ůj jest můj, kterýž pase mezi lilium.
4 Krásná jsi, p
řítelkyně má, jako Tersa, pěkná jako Jeruzalém, hrozná jako vojsko s praporci.
5 Odvra
ť oči své od patření na mne, nebo ony mne posilují. Vlasy tvé jsou jako stáda koz, kteréž vídati v Galád.
6 Zubové tvoji jsou podobní stádu ovcí, kdy
ž vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné.
7 Jako kus jablka zrnatého
židoviny tvé mezi kadeři tvými.
8
Šedesáte jest královen, a osmdesáte ženin, a mladic bez počtu;
9 Jediná jest v
šak má holubice, má upřímá, jedinká při matce své, nepoškvrněná při své rodičce. Spatřivše ji dcery, blahoslavily ji, královny a ženiny chválily ji, řkouce:
10 Která jest to, kterou
ž viděti jako dennici, krásná jako měsíc, čistá jako slunce, hrozná jako vojsko s praporci?
11 Do zahrady vypravené sstoupila jsem, abych spat
řila ovoce údolí, abych viděla, kvete-li vinný kmen, a pučí-li se jabloně zrnaté.
12 Nezv
ěděla jsem, a žádost má ponukla mne na vůz přednějších z lidu mého.
13 Navra
ť se, navrať, ó Sulamitská, navrať se, navrať, ať na tě patříme. Co uzříte na Sulamitské? Jako zástup vojenský.

KAPITOLA 7.

1 Jak jsou krásné nohy tvé v střevících, dcero knížecí! Okolek bedr tvých jako zápony, dílo ruku výborného řemeslníka.
2 Pupek tv
ůj koflík okrouhlý, ne bez nápoje; břicho tvé jako stoh pšenice obrostlý kvítím.
3 Oba tvé prsy jako dvé telátek bli
ženců srních.
4 Hrdlo tvé jako v
ěže z kostí slonových, oči tvé rybníci v Ezebon podlé brány Batrabbim, nos tvůj věže Libánská patřící k Damašku.
5 Hlava tvá na tob
ě jako Karmel, a vlasy hlavy tvé jako šarlat; i král přivázán by byl na pavlačích.
6 Jak jsi ty krásná, a jak ut
ěšená, ó milosti přerozkošná!
7 Ta postava tvá podobna jest palm
ě, a prsy tvé hroznům.
8
Řekl jsem: Vstoupím na palmu, dosáhnu vrchů jejích. Nechažť tedy jsou prsy tvé jako hroznové vinného kmene, a vůně chřípí tvých jako jablek vonných.
9 Ústa tvá jako víno výborné, milá pro up
římnost, působící, aby i těch, jenž spí, rtové mluvili.
10 Já jsem milého svého, a ke mn
ě jest žádost jeho.
11 Po
ď, milý můj, vyjděme na pole, přenocujme ve vsech.
12 Ráno p
řivstaneme, na vinice pohledíme, kvete-li vinný kmen, již-li se ukázal začátek hroznů, kvetou-li jablka zrnatá, a tuť dám tobě milosti své.
13 P
ěkná jablečka vydala vůni, a na dveřech našich všecky rozkoše nové i staré, milý můj, zachovala jsem tobě.

KAPITOLA 8.

1 Ó bys byl jako bratr můj požívající prsí matky mé, abych tě naleznuc vně, políbila, a nebyla zahanbena.
2 Vedla bych t
ě, a uvedla do domu matky své, a tu bys mne vyučoval; a jáť bych dala píti vína strojeného, a mstu z jablek zrnatých.
3 Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.
4 P
řísahou vás zavazuji, dcery Jeruzalémské, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by sám nechtěl.
5 Která jest to, jen
ž vstupuje z pouště, zpolehši na milého svého? Pod jabloní vzbudila jsem tě; tuť tebe počala matka tvá, tuť tě počala rodička tvá.
6 Polo
žiž mne jako pečet na srdce své, jako pečetní prsten na ruku svou. Nebo silné jest jako smrt milování, tvrdá jako hrob horlivost; uhlí její uhlí řeřavé, plamen nejprudší.
7 Vody mnohé nemohly by uhasiti tohoto milování, ani
ž ho řeky zatopí. Kdyby někdo dáti chtěl všecken statek domu svého za takovou milost, se vším tím pohrdnut by byl.
8 Sestru máme mali
čkou, kteráž ještě nemá prsí. Co učiníme s sestrou svou v den, v kterýž bude řeč o ní?
9 Jestli
že jest zed, vzděláme na ní palác stříbrný; pakli jest dveřmi, obložíme je dskami cedrovými.
10 Já jsem zed, a prsy mé jako v
ěže; takž jsem byla před očima jeho, jako nacházejícípokoj.
11 Vinici m
ěl Šalomoun v Balhamon, kteroužto pronajal strážným, aby jeden každý přinášel za ovoce její tisíc stříbrných.
12 Ale vinice má, kterou
ž mám, přede mnou jest. Mějž sobě ten tisíc, ó Šalomoune, a dvě stě ti, kteříž ostříhají ovoce jejího.
13 Ó ty, kteráž bydlíš v zahradách, p
řáteléť pozorují hlasu tvého, ohlašujž mi se.
14 Posp
ěš, milý můj, a připodobni se k srně nebo mladému jelenu, na horách vonných věcí.



 

27.11.2014 10:35:27
thovtovamoudrost

"Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl přitom lásku, jsem jako zvučící kov a řinčící plech.
Kdybych měl dar promlouvat z vnuknutí, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všechno, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic.
A kdybych rozdal v almužnách všechno, co mám a (pro druhého) do ohně skočil, ale neměl přitom lásku, nic mi to neprospěje."
(Sv. Pavel, Kor. 13.)

Moudrost překonávající propasti času
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one