Křesťanství, filosofie, hermetismus a další duchovní texty.Evangelia, rozpravy, pověsti. Egypt. Náboženství, historie, spiritualita.

Sibylliny věštby 2

2933001677_b5e21f7f3a_z.jpg
Novozákonní apokryfy III. Proroctví a apokalypsy, Autor: Dus Jan A. (ed.).
[SIBYLLINA INSPIRACE]
Jen krátký oddych mi povolil Bůh v tom přemoudrém zpěvu
– to že jsem prosila velmi – a hned mi zas do srdce vložil
věštecká slova, jež vydávat musím líbezným hlasem.
Mluvím, však celá se chvěji a nevím sama, co říkám:
vždyť je to Bůh, kdo velí mi pronášet všechna ta slova:
[PROROCTVÍ O POHROMÁCH V DESÁTÉM POKOLENÍ]
Však až se zem bude třást a na nebi hrůza a hřmění,
hromy a blesky [a vichry], a na zem sněť obilná přijde,
zešílí vlci i šakali, mordovat, vraždit se bude,
uhynou lidé, uhyne dobytek bučící teskně,
čtvernohý skot i muly i další zvířata tažná,
ovce i kozy... tu z úrodné role se suchopár stane,
všude jen pustina, o kterou nikdo se nebude starat,
úroda nikde – a svobodní lidé v otrockých poutech
houfně se prodávat budou – a budou se drancovat chrámy.
Desáté lidské plémě se ukáže po těchto věcech,
až přijde zemětřas, jenž blesky vrhá, a rozbije modly,
které jim byly tak drahé, a zatřese pahorky sedmi,
otřese římským lidem a obrovské poklady jeho
zničí a spálí ohnivým bleskem Héfaistovým.
Tehdy se stane, že z nebe krvavé [krůpěje skanou].
Po celém světě se potom nesčetné množství lidí
pustí do vražedných bojů v šílené válečné vřavě.
Bůh sešle na lidi hladomor, nemoci, hromy a blesky
za to, že soudili křivě a pošlapávali právo.
Na celé zemi zbude tak málo lidí, že každý,
kdo lidskou stopu nalezne, bude se velice divit.
Potom se stane, že veliký Bůh, jenž v éteru sídlí,
zachrání zbožné lidi a vyprostí ze všeho zlého.
Hluboký pokoj a mír a moudrost se rozhostí všude,
zemi se navrátí plodnost, ba více se urodí ještě,
až se z ní milníky ztratí a nebude nucena k službě.
Zátoky, přístavy všechny volně se otevřou lidem,
jak tomu bývalo dříve, a vymizí zpupnost a drzost.
[NEBESKÝ ZÁVOD]
Veliké znamení dá potom Bůh všem smrtelným lidem:
tehdy se rozsvítí hvězda, podobná skvělému věnci,
zazáří jasně, nade vše skvoucí, z jasného nebe,
poté co uplyne nemálo dnů. Ta ukáže lidem
věnec, co z nebe se snáší k těm, kdo závodí směle.
Bude to velký závod...
do města nebeského, společný pro všechny lidi,
nehynoucí je sláva, o kterou zápolit mohou.
Veškerý lid potom v závodech nesmrtelnosti
poběží pro cenu skvostnou – nikdo si nemůže totiž
věnec, co vítězi patří, koupit za peníze mrzké.
Vždyť svatý Kristus sám jim přísným rozhodčím bude,
vítěze ozdobí věncem; nesmrtelný pak úděl
připadne svědkům, co vedli svůj zápas až na pokraj smrti,
v panenské čistotě doběhli k cíli pro odměnu sladkou,
a také těm, kteří o právo dbali, dá z pokladu svého,
jakož i lidem všem či národům z dalekých končin,
všechněm, kdo zbožně žijí a znají Jednoho Boha.
Těm, kteří chovají manželství v úctě, a v lože cizí
vkrádat se nechtějí, dá velké dary i naději věčnou.
Vždyť každý člověk svou duši zadarmo od Boha dostal,
proto ji nikdo nesmí všelijak trápit a špinit.
[CÍL ZÁVODŮ V NEBESÍCH]
Hle, jaký zápas, jaké to ceny, co je to v sázce!
Tady jsou života dveře a brána nesmrtelnosti,
kterou Bůh v nebesích postavil v odměnu vítězným běžcům:
ti, kteří o právo dbali, dostanou od něho věnec,
aby tou branou pak mohli projít se ctí a slávou.
Avšak až znamení toto se ukáže celému světu,
děti, jež od narození hned budou mít šedivé skráně,
bída a hlad a mor a války na lidi přijdou,
časy se změní a potoky slz se rozlijí všude.
Ach, kolik dětí z rodičů vlastních si připraví pokrm,
s hlasitým pláčem budou v pláštích vláčet ta těla,
v prachu a krvi se potácet budou, než pohřbí je v zemi,
národů matce ... běda, ach běda vám, zbabělí bloudi,
poslední vaše je pokolení, vy blázniví lotři!
Cožpak to nevíte, že jestli ženy přestanou rodit,
nazraje čas a nastane léto smrtelným lidem,
blízko je doba žní, kdy na místo proroků přijdou
blázni a lháři, co po světě klamné pověsti šíří.
Tehdy i Beliar přijde a před lidmi učiní mnoho
divů a znamení, takže se ve zmatku octnou i zbožní,
vyvolení a věrní; jak divou zvěř honit je budou,
a také Hebrejce. Hněv a hrozná je postihne zloba,
až z krajin východních přitáhne národ dvanácti kmenů
hledaje národ, co zmizel pod výhonkem Asyřanů,
hebrejské soukmenovce; tu národy pohanské zajdou.
[ESCHATOLOGICKÁ VLÁDA ŽIDŮ]
Potom však vlády se chopí vyvolení a věrní
Hebrejci – ti z lidí mocných zase si učiní sluhy,
jak tomu bývalo dřív, však teď již neztratí sílu.
Ten, který dozírá na vše a vysoko v éteru sídlí,
Nejvyšší lidem zahalí víčka a spánek jim sešle.
Blaze těm sluhům, co nebudou spát, až hospodář přijde,
najde je všechny, jak bdí a stále naň čekají věrně,
neoddávají se spánku a nemají ztěžklá víčka.
On totiž přijde – ať ráno, ať večer, ať v poledne pravé
přijde – a není v tom mýlky a bude to tak, jak říkám:
ti, kteří budou zde spát, to zakusí: z hvězdného nebe
hvězdy se všechny zjeví i nebeská svítidla obě,
v poledne pravé posvítí všem, až přijde ta chvíle.
[PŘÍCHOD ELIJÁŠE A DALŠÍ ZNAMENÍ]
Tehdy i Tišbejec dorazí z nebe na nebeském voze,
sestoupí na zem a před celým světem tři vykoná divy,
aby tak ukázal všem, že života zánik je blízko.
Běda, ach běda těm ženám, co v den ten těhotné budou,
hodina zlá je zastihne, až budou rodit či kojit
své malé děti, či po mořských vlnách budou se plavit.
Běda, ach běda všem těm, co v den ten otevřou oči,
až zemi zavalí bez konce noc a mrákota chmurná
pokryje východ i západ, jižní i severní stranu.
[OHNIVÁ ZKÁZA]
Tu z nebe vyrazí ohnivý proud a plameny žhavé
snesou se k zemi a dočista spálí každičké místo:
zemi i oceán širý i modravé dálavy mořské,
potoky, prameny, tůně, a dokonce i kruté peklo,
nebeskou klenbu též – tu velká nebeská světla
zhroutí se v jedno, v jedinou spoušť a beztvarou masu.
I všechny hvězdy se zřítí z nebe na hladinu mořskou
a všechny lidské duše čeká skřípění zubů,
až budou v plamenech hynout, v ohni a síře se škvařit
na pláni hrůzy a děsu, kde popelem pokryto všechno.
Tehdy se ze světa ztratí veškeré jeho prvky:
země, vzduch, moře, světlo i nebe, dnové i noci.
Povětřím přestanou létat ptáci v nesčetných hejnech,
tvorové vodní se nebudou prohánět v krajinách mořských,
ztratí se lodě, co po mořských vlnách náklady vozí,
na rolích nenajdeš býky, co rovnou radlicí ořou,
stromy už ve vánku nešumí... (Bůh) totiž dočista všechno
shrne a sesype, protříbí, prozkoumá každičké smítko.
[SOUD]
Potom hned přijdou andělé Boha nesmrtelného:
Barakiel i Ramiel, Uriel, Samiel a též
Azael – všichni jsou věční a vědí, co spáchal kdo zlého.
Ti lidské duše vyvedou z černých podsvětních mrákot,
aby je všechny předvedli k soudu, před stolici Boha
nesmrtelného a velkého, který je jediný věčný.
On všemu vládne a smrtelným lidem uloží právo.
[VZKŘÍŠENÍ Z MRTVÝCH]
Těm, kteří v podzemí dlí, pak vrátí duše i ducha
nebeský král, i umění řeči, a kosti jim skloubí
kolem všech kloubů, (načež je obalí) masem a nervy.
Žíly i kůže i vlasy a všechno, jak bývalo dříve,
zase jim naroste hned, a pohyb i dech se jim vrátí.
Tak budou v jediný den vzkříšena pozemská těla.
Z oceli závory pevné, jež zlomit ni oblomit nelze,
rozlomí a mrští s nimi o zem veliký anděl,
rozrazí pekelné brány Hádu Uriel mocný.
On také přivede k soudu všechny žalostné zjevy:
především Títány, kteří se v dávných zrodili dobách,
Giganty též i všechny, co v potopě ztratili život,
všechny, co zhynuli v bouři, na moři v divokých vlnách,
i ty, co stali se potravou šelem a červů a ptáků
všechny do jednoho předvolá k soudu, před stolec Boží.
Shromáždí také ty, jejichž těla sežehl plamen,
dočista oheň je spálil: i oni předstoupí k soudu.
Jakmile mrtvé vzkřísí a zruší úděly jejich,
Sabaóth Adonai, zvysoka hřmící, se usadí v nebi
na trůnu svém, a veliký pilíř zasadí pevně.
Potom i ten, kdo věčný je sám, se k věčnému přidá:
Kristus na oblaku slávy s anděly bezúhonnými
usedne na soudný stolec po pravici velkého (Boha),
zbožné i bezbožné soudit tam bude dle života jejich.
Tehdy i Mojžíš, veliký přítel Nejvyššího
oblékne tělo a přijde, a s ním i Abraham velký,
Izák a Jákob, Jozue, Daniel, Elijáš prorok,
Abakuk, Jonáš i všichni, jež Hebrejci zabili, vstanou.
Avšak ty Hebrejce, co přijdou k soudu po Jeremjášovi,
zahubí všechny – tak každý si svoje odpyká činy,
zaplatí za vše, co spáchal, když žil ve smrtelném těle.
[ROZDĚLENÍ DOBRÝCH A ZLÝCH]
Potoky žhnoucího ohně a plameny nehasnoucími
budou procházet všichni; však jen ti, kdo žili dle práva,
vyváznou všichni, zatímco bezbožné záhuba čeká.
Navěky zahynou všichni, kdo předtím zlé páchali činy:
ať již vraždili sami, nebo jen věděli o tom,
vyžírkové a cizoložníci, co šířili klepy,
lháři a lupiči lstiví, co násilím do domů vnikli,
zločinci, modláři, zpupníci hrozní, co neznají zákon,
a také všichni, kdo nesmrtelným a velikým Bohem
pohrdli rouhavou řečí, ukrutně trápili zbožné,
hubili věrné a spravedlivým zlý chystali konec,
a také všichni obojetníci, přetvářky plní,
diakoni a starší, co všichni mají je v úctě,
[hledí na majetek, některé] ctí, a jiným zas křivdí,
falešným svědkům věří ...
horší než vlci a pardáli ...
anebo všichni chvastouni, nebo lichváři bídní,
kteří si po domech chodí a z úroku shrabují úrok,
žebráky dělají ze všech vdov i sirotků nuzných,
ovšem i všichni, kdo vdovám a sirotkům dávají dary
z peněz, co nemají poctivý původ; ovšem i tací,
z nákladů vlastních co dávají, přitom však urážky chrlí.
A také všichni, kdo samotné nechali rodiče v stáří,
nezdární! Nic jim nedali oplátkou za to, co sami
dostali k obživě od nich, a odmlouvali jim hrubě.
A také všichni, co zrušili slovo, a zpronevěřilci,
sluhové všichni, co postavili se proti svým pánům,
všichni, kdo z bujnosti těla mrzkému podlehli chtíči,
a také všichni, kdo panenství zrušili souloží tajnou,
i všechny ženy, jež potratí plody života svého,
zločinci též, co novorozené pohodí děti.
[POTRESTÁNÍ ZLÝCH]
Stejně jak tyto, i muže a ženy, co míchají jedy,
postihne hněv Boha nesmrtelného, jenž v nebesích vládne:
na pranýř budou přikováni a kolem nich všude
poteče nezdolný ohnivý proud – tam budou je trestat
andělé Boha nesmrtelného a dlícího věčně.
Plameny shůry je bičovat budou a pevně je svážou
pouty, co roztrhnout nelze, řetězy rozžhavenými,
rdousit a trápit je budou... potom, za soumraku smrti,
svrhnou je v Gehennu zlou a předhodí divoké smečce
pekelných zvířat, do děsivé tmy, co nezměří nikdo.
Avšak až přemnoha hroznými tresty ztrestají všechny,
kdo mají srdce zlé, tu ještě k tomu se přidá
ohnivé kolo z veliké řeky a krutě je sevře
za to, že – nadutci pyšní! – jen pro své rozmary žili.
Tu budou naříkat blízko i daleko, jedni i druzí:
otcové s malými dětmi nad hrozným údělem pláčou,
slzy se řinou z očí matek i kojenců jejich.
Nebude konce těch slz, však široko daleko vůkol
nebude nikoho, kdo by ten zoufalý vyslyšel nářek,
vždyť budou zdaleka volat, z hlubin pod Tartarem temným.
Tam, na těch ponurých proklatých místech zaplatí draze:
za vše, co spáchali zlého, budou trojnásob pykat
v plamenech dravého ohně. Tam bude skřípění zubů,
až budou všichni usychat žízní a hrozně se trápit,
takže by zemřít chtěli, to jim však nebude přáno
vždyť ani smrt, ani noc jim nedá spočinout v klidu.
Tu budou prosit Boha, jenž vysoko na nebi sídlí,
snažně, však marně – on tvář rozhodně odvrátí od nich.
Vždyť měli sedm dnů věků, kdy mohli pokání činit,
tolik jim, bláhovým, povolil Bůh – to pro svatou pannu.
[ODMĚNA DOBRÝCH]
Ostatní však, co dbali na řád a konání dobra,
zbožně si vedli a vždycky jen právo na mysli měli,
takové andělé zvednou a ohnivým pronesou proudem,
dovedou k světlu a k životu, ve kterém trápení není.
Tam vede stezka nesmrtelného a velkého Boha,
víno a med a mléko tam ze tří pramenů prýští.
Na zemi nebudou ploty a ohrady: všem bude patřit
rovným a stejným dílem, a větší úrodu vydá.
Jmění i života společně všichni užívat budou.
Není tam chudák, není tam pán a není tam tyran,
není tam otrok, není tam nikdo velký či malý,
není tam král či vojvoda, všichni tam vespolek budou.
Potom už neřekne nikdo, že „přišla noc“ anebo „zítra“
nebo že „včera se stalo“ – dny ho již nebudou tížit,
přestane doléhat jaro či léto, zima či podzim,
nebudou svatby či smrt, či nákupy, prodeje, trhy,
nebude západ ni východ – On učiní jeden den dlouhý.
Bůh, který věčně nade vším vládne, však pro zbožné ještě
další má dar, když věčného Boha prositi budou:
záchranu daruje lidem, co trpí v zuřícím ohni,
trápí se tam, kde věčné je slyšet skřípění zubů.
Z plamene nehasnoucího je vybere zpátky a vsadí
na místo jiné – tak národu svému učiní kvůli
pošle je tam, kde znovu a věčně, s nesmrtelnými
budou žít na pláni Élysijské, kam veliké vlny
valí se z hlubin věčného jezera Acherúského.
[SIBYLLINO POKÁNÍ]
Běda mi, až ten den přijde, co já si nebohá počnu?
Jak si to odpykám, že jsem se starala o všechno možné?
Co já jsem blázen tropila, na vdavky nemyslela,
na rady nedbala! Já jsem u boháče v komnatách žila,
a přitom chudáky od prahu hnala... a kolik zlého
schválně jsem páchala předtím! Teď bijí mě jak fenu bídnou!
Zachraň mě před nimi, spasiteli, byť v hanbě jsem žila!
A teď mi, prosím, oddechu dopřej, ať nemusím věštit,
přesvatý dárce many a velkého království králi!
 
30.10.2015 10:13:17
thovtovamoudrost

"Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl přitom lásku, jsem jako zvučící kov a řinčící plech.
Kdybych měl dar promlouvat z vnuknutí, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všechno, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic.
A kdybych rozdal v almužnách všechno, co mám a (pro druhého) do ohně skočil, ale neměl přitom lásku, nic mi to neprospěje."
(Sv. Pavel, Kor. 13.)

Moudrost překonávající propasti času
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one