Křesťanství, filosofie, hermetismus a další duchovní texty.Evangelia, rozpravy, pověsti. Egypt. Náboženství, historie, spiritualita.

Berossos - dějiny Mezopotamie - Oannes

oa.jpg
Fragment z Berossovy knihy, zachovaný u Eusebia - popisuje dějiny Mezopotamie od stvoření světa. V první knize se vypráví o prvních králích, kteří žili před potopou a tajemných bytostech, které přišly lidem dát civilizaci...

Zlomky z první knihy Béróssových Babylóniak, zachované u Eusebia (Eus.: Chronicon, s.6)


... V úplně prvním roce se z Rudého moře, v oblasti hraničící s Babylonií, objevil strašlivý netvor, jménem Oannes, jak uvádí Apollodoros ve své Historii. Měl celé tělo rybí, avšak pod ním, a přichycená k hlavě ryby, byla další hlava, lidská, a připojená k ocasu té ryby chodidla jako lidská, a měl lidský hlas. Jeho podoba se v kameni uchovává dodnes. Berossos říká, že netvor celý den pobýval mezi lidmi, aniž by požil nějakého jídla. Vyučoval lidi vědám a umění a rozličným řemeslům, učil, jak zakládat města a chrámy, jak stanovovat zákony a hranice pozemků; rovněž jim ukázal, jak sít a jak sklízet úrodu a vůbec vše, co člověk potřebuje k dennímu životu. Od té doby již nebylo objeveno nic dalšího. Při západu slunce se Óannés ponořoval zpět do moře a noc trávil v oceánu; byl obojživelný, schopný žít jak na souši, tak v moři.
Později se objevilo ještě několik podobných netvorů, o nichž Berossos dává více informací ve své knize o králích. Berossos říká o Oannesovi, že napsal o stvoření a řízení světa a dal tyto vědomosti lidem.
Býval čas, říká, kdy Vesmír byl pouze temnota a voda, a v něm byla zázračná stvoření s roztodivnými tvary, která byla schopná plodit další živé bytosti. Rodili se tehdy lidé se dvěma křídly, tak jako byli jiní lidé se čtyřmi křídly a dvěma tvářemi. Někteří z nich měli jedno tělo, ale dvě hlavy, mužskou a ženskou, a dvoje rozmnožovací orgány, mužské a ženské. Pak zde byli další lidé, s kozíma nohama a kozími rohy na hlavě, další, kteří měli koňské nohy a zase jiní, kteří měli vzadu tvar koňského těla, vpředu lidského, čili hippo-kentauři. Rodili se býci s lidskou hlavou, psi se čtyřmi těly a rybími ocasy, které jim vyrůstaly ze zadní části těla, koně se psími hlavami, lidé a jiní živočichové s hlavami či těly koňskými, ocasy rybími a jiná stvoření s podobami všelijakých různých zvířat. K tomu všemu ještě byly ryby, hadi, plazi a jiná zvířata vesměs podivuhodná, s podobami dvou zvířat smíchanými dohromady. Obrazy všech těchto zvířat se uchovávají v chrámu Bela. Nad všemi těmito tvory vládla žena jménem Omorka, chaldejsky Thalatth (Tiamat?), což se do řečtiny překládá jako „moře" (thalassa), nebo také Selene (Měsíc).
Když bylo všechno v tomto stavu, povstal Bel proti té ženě a roztrhl ji na dvě poloviny: z jedné udělal zemi, ze druhé nebe. Všechny tvory, kteří v ní žili, zahubil. To vše, říká, myslel Óannés při svém výkladu alegoricky. Když totiž ještě všude byla voda a v ní žily pouze příšery, tento bůh si usekl vlastní hlavu, a ostatní bohové smísili vytékající krev se zemí a stvořili tak člověka. Proto jsou lidé moudří a dělí se s bohy o rozum. Bél pak, jehož jméno se do řečtiny překládá jako Zeus, rozříznul temnotu a oddělil od sebe zemi a nebe a uspořádal svět. Netvoři zahynuli, protože nemohli snést sílu tohoto světla. Když Bél spatřil pustou, prázdnou zemi, přikázal jednomu z bohů, aby si useknul hlavu a vytékající krev smísil se zemí a stvořil lidi a zvířata, která by vydržela při životě. Bél vytvořil hvězdy, slunce, měsíc a všech pět planet. Toto vše, podle tvrzení Polyhistora, Berossos uvádí ve své první knize...


 


Tajemný rybí polobůh(, kterým snad mohl být sumerský "Pán vod" E-a?), s pořečtěným jménem Oannes, představuje dodnes záhadu pro všechny historiky a vědce semitology. Jak přejít fakt, že celá mezopotámská civilizace získala své civilizační vědomosti od pohádkového rybího netvora? Těžko se jim tato část historie vysvětluje, pokud se vůbec odváží pustit se do jejího výkladu. Něco podobného je však také u Egypťanů, Řeků a dalších národů. Co s tím? Všechny kultury vypráví, že samy prakticky nic nevymysleli, ale že všechno, co mají, přišlo.. z nebe.
Toto vše se udávalo po potopě. Před ní žilo podle Berossa deset králů, vládnoucích celkem 432 000 let. Podle královských záznamů to bylo údajně 241 200 let, i když to asi není až tak důležité. V záznamech byla zapisována spolu se jmény králů také jména "příšer", které tehdy lidi vyučovaly. Za krále Alora (Aialu) to byl Oannes (U-An). Za Alapara (Alalgara) to byl U-Anduga. Další byli Enmeduga, Enmegalamma, Enmebulugga, Anenlilda a Utuabzu. (Berossos je jmenuje Annedotos a Odakon). Po potopě následovalo prý dalších šestnáct dynastií, celkem 86 králů vládnoucích podle zaznamenaných údajů 33 091 let. A zde teprv začíná historické období, tedy přibližně 22. století př. n.l. Úžasné, ne?
 


Další pokračování Berossovy knihy podle textu z časopisu Nový Orient z r. 1981, č. 36, s. 177.

(pokrač.)  II. kniha
1. Prvním králem byl Chaldej Alóros z Babylónu; vládl 10 sarů. Po něm vládl Alaparos a Amélón, oba z města Pautibiblioi. Alaparos vládl 3 sary, Amélón 13 sarů. Po tomto vládl Chaldej Ammenón 12 sarů. Za jeho vlády se z Rudého moře vynořil netvor Idótión (či Annédótos), který měl podobu člověka a ryby.
Poté vládl 18 sarů (A)megalaros z města Pautibiblioi a po něm pastýř Dáónon z téhož města vládl 10 sarů. Za jeho vlády se opět objevil Annédótos, který měl stejnou podobu, jako ti dříve uvedení, totiž směs člověčí a rybí. Pak vládl Euedóranchos z Pautibiblioi a to 18 sarů. Za jeho vlády se objevil další netvor s rybí a člověčí podobou jménem Ódakón.
Dále vládl Amempsinos, Chaldej z města Laranchoi, 10 sarů. Následoval Ótiartés z téhož města, vládl 8 sarů. Pak, po smrti Ótiarta vládl jeho syn Xisúthros 18 sarů. Za jeho vlády vypukla velká potopa.
Xisúthrovi ve spánku Kronos sdělil, že 15. dne měsíce daisia (makedonský měsíc; bab. du'úzu) zahubí veškeré lidstvo. Dále nařídil, aby ve městě boha Hélia, v Sippaře, zakopal všechny písemnosti a vstoupil na loď s příbuzenstvem a nutným množstvím přátel; aby naložil jídlo a pití a na loď nahnal ptáky a čtyřnožce a se vším aby byl připraven k plavbě.
Když se Xisúthros ptal, kam popluje, Kronos mu odpověděl, že k bohům, aby se k nim modlil, aby byli k lidem přátelští. Xisúthros poslechl a vystavěl loď, která měla délku 15 stadií a šířku 2 stadií. Když učinil vše, co mu bylo uloženo, nalodil svou ženu, děti a přátele.
Když povodeň přišla a opět opadla, vypustil Xisúthros několik ptáků. Protože však nenašli žádnou potravu ani místo, kde by usedli, vrátili se zpět na loď. Po několika dnech vypustil Xisúthros opět ptáky: ti se opět vrátili na loď, tentokrát s nohama obalenýma blátem. Potřetí vypuštění ptáci se na loď již nevrátili.
Tu Xisúthros poznal, že se objevila země. Odstranil část paluby a když viděl, že loď usedla na jakousi horu, vystoupil spolu se ženou, dcerou a kormidelníkem, poklonil se zemi, postavil oltář a obětoval bohům. Pak zmizel těm, kteří zůstali na lodi. Zbylí se vypravili Xisúthru hledat a volali ho jménem.
Samotného Xisúthru již nespatřili, z nebes však uslyšeli hlas, který jim přikazoval mít úctu k bohům. On sám se pro svou zbožnost dostal spolu se ženou, dcerou a svým kormidelníkem mezi bohy. Doporučil zbylým, aby se vrátili zpět do Babylónu, vyhrabali v Sipparu zakopané písemnosti a předali je lidem. Místo, kde se nyní nacházejí, se jmenuje Arménie.
Když to uslyšeli, obětovali bohům a pěšky se vypravili do Babylónu. Z vlastní lodi však, která zůstala ležet v Arménii, se dochovala ještě část, která se nachází v Gordyénských horách Arménie. Mnozí si z lodi usekávají kousky asfaltu, kterých pak užívají jako prostředku proti nemocem.
Když se tedy vrátili do Babylónu, vykopali písemnosti uložené v Sipparu, založili mnoho měst a zřídili mnoho chrámů bohům a znovuobnovili Babylón.
2. Odtud uvádí Béróssos jména osmi vládců médských v Babylónu, 224 let; a dále 11 králů a 28 let. Pak uvádí chaldejské krále, 49 v počtu u 458 let, pak arabské, 9 králů a 245 let.
Po těchto letech informuje i o vládě Šamiram nad Assyrií. Pak opět jednotlivě vypočítává jména 45 králů a jejich roky, 526 let. Po těchto vládl král Chaldejů jménem Fúlos.
III. kniha
1. Postavil pomník svého vítězství, když dal postavil vlastní sochu, na kterou dal chaldejskými znaky zvěčnit události. Postavil město Tarsos a dal mu jméno Taršiš. Pak se vrátil domů. Žil 18 let a byl zabit vlastním synem. Ten vládl 8 let, po něm Hamugios 21 let a jeho bratr 21 let.
Po nich kraloval Nabupalassoros 20 let a po tomto Nabuchodonosoros, takže se od Senacheriba po Nabuchodonosora počítá 88 let.
Když Nabuchodonosoros převzal vládu, obklopil Babylón trojitou hradbou a to v 15 dnech; z ramene Eufratu zvaného Akrakanos vyvedl řeku (kanál) Armakalé. Nad městem Sippara dal vykopat jezero o obvodu 40 parasang a hloubce 20 loktů; dal postavit propustě, které, když se otevřely, zavodňovaly celou rovinu kolem města. Propustě se jmenují Echetognómony.
Postavil rovněž hráze proti přílivu Rudého moře (Perského zálivu) a na přístupech do Arábie založil město Terédon. Královské zahrady ozdobil stromy a tyto zahrady nazval „zavěšenými".
Král Nabuchodonosoros vládl 43 roky; byl to muž činu a slavnější než jeho předchůdci. O něm říká Béróssos ve třetí knize Babylóniak: Když jeho otec Nabupalassaros uslyšel, že se proti němu vzbouřil satrapa Egypta a Údolní Syrie a tuto urážku nemohl již déle snášet, vypravil proti povstalci svého syna Nabuchodonosora, který byl tehdy již v dospělém věku.
Nabuchodonosoros se s povstalcem střetl v boji, porazil ho a stal se pánem země, která odjakživa měla vlastní královládu. V téže době v Babylónu onemocněl jeho otec Nabupalassaros a zemřel po vládě, která trvala 21 let. Když se to zanedlouho poté Nabuchodonosoros dozvěděl, uspořádal poměry v Egyptě a na ostatním území, určil jednomu ze svých přátel, aby s hlavní silou vojska spolu se zajatými Židy, Foiníčany, Syry a obyvateli Egypta a a zbytkem kořisti táhl do Babylónu; sám rychle prošel pouští a dorazil do Babylónu.
Převzal vládu, kterou mezitím spravovali Chaldejci a rovněž královské sídlo, které spravovali nejlepší z nich, rozkázal pro blaho vlastní říše usadit zajatce v těch částech Babylónie, které to vyžadovaly. Dal vyzdobit z válečné kořisti chrám Bélův a ostatek starého města, stejně tak i nové, na druhé straně Eufratu. Aby již nikdo nemohl město dobývat tím, že by odvedl tok řeky, dal obehnat obě části města trojitými hradbami, jedny z pálené hlíny a asfaltu, druhé jen z pálené hlíny.
2. Jeho syn Labassemardochos se dostal k vládě jako chlapec; vládl 9 měsíců. Bylo mu ukládáno o život, protože se příliš projevovala zkaženost jeho mravů a tak byl svými přáteli ubit.
Po jeho zabití spiklenci společně přenesli vládu na Nabonnéda, jednoho z Babylónců a spoluúčastníků spiknutí. Za jeho vlády byly hradby kolem řeky ozdobeny cihlami z pálené hlíny a asfaltu. V 16. roce jeho vlády vytáhl Kýros z Persie, dobyl zbytek Asie a táhl do Babylónie.
Když Nabannédos zjistil, že Kýros přichází, postavil se mu v bitvě a podlehl; uprchl z bitvy a uzavřel se v Borsippě. Kýros získal Babylón a nařídil zbořit vnější hradby, protože se mu zdálo, že je to velmi důležité a nedobytné město. Pak se vypravil proti Borsippě obléhat Nabonnéda. Ten však obléhání nevydržel a vydal se Kýrovi do rukou.
Kýros se k němu zachoval lidsky a určiv mu za místo pobytu Karmami odeslal ho z Babylónie. Nabannédos prožil zbytek života v té zemi, kde i zemřel.



 

03.07.2014 06:31:50
thovtovamoudrost

"Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl přitom lásku, jsem jako zvučící kov a řinčící plech.
Kdybych měl dar promlouvat z vnuknutí, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všechno, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic.
A kdybych rozdal v almužnách všechno, co mám a (pro druhého) do ohně skočil, ale neměl přitom lásku, nic mi to neprospěje."
(Sv. Pavel, Kor. 13.)

Moudrost překonávající propasti času
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one