Křesťanství, filosofie, hermetismus a další duchovní texty.Evangelia, rozpravy, pověsti. Egypt. Náboženství, historie, spiritualita.

Hésiodos 4 - Historie světa

Hésiodos 4 - Historie světa - obrázek

Hésiodos 4 - Historie světa - obrázek

Zrození bohů: Boj Titánů s Giganty a bohy, Tartaros-podsvětí.

   

         Tak je nemožno přelstít a oklamat Diovu mysl;
          vždyť ani Prométheus, ten dobroděj, Íjapetovec,
615    neušel jeho těžkému hněvu: ač mudřec,
          přece z nutnosti zlé je sevřen v mohutná pouta.
          
          Jakmile otec v srdci se rozlítil na Briarea,
          Kotta a Gyga, tehdy je do tvrdých okovů sevřel,
          nad jejich smělostí velkou i velikostí a vzrůstem
620    úžasu pln,  je vykázal pod zemi širokocestou;
          tam oni v hlubokém hoři - vždyť bydlili pod zemí dole -
          seděli na pokraji, až na konci veliké země,
          velice dlouho se soužíce v srdci a sklíčeni žalem.
          Kronovec však i ostatní bohové navěky živí,
625    které zrodila vlasatá Rheia, objata Kronem,
          z návodu Země je přivedli zase na horní světlo;
          zevrubně totiž jim ona to všecko vypověděla,
          kterak jen s těmi výborné slávy a vítězství dojdou.         
          Dlouho se totiž bili a úmornou lopotu měli
630     bozi Títánové a ti, co se zrodili z Krona,
          stojíce čelem naproti čelu v mohutné vřavě,
          Na vrchu Othrye jedni - to Títáni podivuhodní,
          na vrchu Olympu druzí - to bohové, dárcové dobra,
          které povila vlasatá Rheia, objata Kronem;
635     ti tedy palčivý hněv jedni k druhým živíce tehdy,
          plných deset let spolu válčili nepřetržitě;
          nebylo rozuzlení ni konce v té lopotné půtce
          těm ani oněm, a v rovnováze byl výsledek války.
          Když ale oněm třem už poskytli potřeby všecky,
640     nektar i ambrosii, jež sami bohové jedí,
          odvaha hrdopyšná jim všechněm stoupala v prsou.
          Jakmile nektar snědli i lahodnou ambrosii,
          tehdy v jich středu už promluvil otec lidí i bohů:
          
          "Poslouchejte, vy Země a Úrana nádherné děti,
645     abych už vyřkl, k čemu mne mysl nabádá v prsou!
          Neboť už velice dlouho my čelem naproti čelu
          den jak den se bijeme o vítězství a o moc,
          bozi Titánové a my, co jsme z Kronovi krve.
          Vy tedy velikou sílu a paže nedotknutelné
650    ukažte Titánům v protivném šiku a vražedné vřavě,
          pamětlivi té přátelské služby, že zkusivše mnoho,
          z bolestiplné vazby jste přišli na světlo zpátky,
          po našem rozhodnutí, ven ze tmy a podzemní mlhy."
          
          Tolik řekl a odpověděl mu slovutný Kottos:
655    "Bláhový, nového neříkáš nic; my víme přec sami,
          jak máš důvtipu více než dost a rozumu nazbyt;
          zprostit ukrutné kletby jsi dovedl nesmrtelné.
          Dík tvé důmyslnosti jsme ze tmy a podzemní mlhy
          z nemilosrdných pout zas přišli, rozenče Kronův,
660    vladaři, sem, a več jsme nedoufali, se stalo.
          Proto i nyní s pozornou myslí a s rozvahou v srdci
          vaší moci v té vražedné seči budeme hájit,
          ve vřavě nelítostné se s Titány potýkajíce."
          
          Takové slovo vyřkl; to bohové, dárcové dobra,
665    slyšeli, pochválili a v srdci po boji prahli
          ještě více než dřív. I zvedli vražednou bitvu
          všichni onoho dne, i ženská božstva, i mužská,
          bozi Titánové a ti, kdo se zrodili z Krona,
          ale i ti, jež z podsvětí Zeus na světlo vznesl,
670    z Erebu, hrozní, mocní a plní troufalé síly.
          Jednomu každému z nich se od plecí napřahovalo
          najednou rukou sto a nad údy rozložitými
          každému padesát hlav, ne méně, vyrostlo z plecí.
          Oni s Titány tehdy se chystali k neblahé bitvě,
675    balvany obrovité už třímali v svalnatých rukou;
          naproti Titánové se dychtivě stavěli do řad;
          ukazovali, co dovedou paže, co dovede síla,
          obojí. Hučelo strašně kol dokola nezměrné moře,
          zarachotila země, s ní sténalo široké nebe,
680    jak se chvělo, a zhloubi se kymácel vysoký Olymp
          pod tíhou nesmrtelných. I v mrákotném Tartaru bylo
          těžké třesení znát i pádný chodidel dupot,
          nevýslovný ryk a mohutné údery slyšet,
          kterak na druha druh oni metali nešťastné střely.
685    Jedněch i druhých hlas se nesl k hvězdnému nebi,
          jak se pobízeli, a s mohutným řevem se bili.
          
          Zeus ovšem svůj hněv už nekrotil; naopak, srdce
          hned se mu plnilo vztekem - i ukázal celou svou sílu:
          zároveň totiž jak s nebes, tak s Olympu nepřetržitě
690    blesky metaje kráčel; ráz na ráz hromové klíny
          s blesky a s burácením mu padaly z mohutné dlaně,
          jeden za druhým bujaré plameny rozviřujíce;
          země životodárná kol dokola duněla hoříc,
          požárem mocně kol dokola praskaly hluboké hvozdy.
695    Vřela veškerá země i proudy Ókeanovy,
          vřelo i netknuté moře; je žhnoucí objala výheň,
          Titány, syny Země, a sahal až k jasnému nebi
          nesmírný plamen; jim oči, ač byli velice silni,
          oslepovala hromu i blesku planoucí záře.
700    Zasáhl obrovský žár i Chaos; a jistě bys hádal,
          že jsi to viděl na vlastní oči a ušima slyšel
          takový zvuk, jak by Země a široké Nebe se shůry
          sesedalo: neb takový veliký rachot by nastal,
          kdyby se propadla ona a ono se zřítilo shora;
705    takový strhnul se lomoz, když v boji se srazili bozi.
          S hřmotem šířily vichry i prach a třesení země,
          hromobití a blýskavici a čadící blesky,
          střely velkého Dia, a nosily pokřik a povyk
          doprostřed obou stran; to mocný se rozlehl lomoz
710    půtky hrůzyplné a činů se zjevila síla.
          Potom potuchla bitva - leč předtím šik šiku, druh druhu
          čelíce neústupně se bili v urputné vřavě.
          
          Tamti v prvních řadách se dali do líté bitvy,
          Kottos, Briaréos a války nesytý Gygés,
715    kteří třemi sty, kus za kusem, skalami po nich
          metali, po Titánech, a z rukou svalnatých všecky
          střelami těmi je zastínili a poslali pod zem
          širokých cest, kde je spoutali okovy bolestivými,
          pěstmi je udolavše, ač velice bujně si vedli -
720    stejně hluboko pod zem, jak vysoko nad ní je nebe;
          stejně daleko totiž je od země mlhavý Tartar.
          Devět nocí a dní by totiž kovadlo z bronzu
          padalo z nebe a desátého dne by dosáhlo země;
          devět nocí a dní by i padalo kovadlo z bronzu
725    z povrchu země a desátého by v Tartaru bylo.
          
          Ten je obehnán ohradou z bronzu a dokola trojmo
          kol jeho ústí je rozlita noc, ale seshora nad ním
          tkvějí kořeny země i nedotčeného moře.
          Tam tedy bozi Titánové jsou v mrákotném stínu,
730    skryti z úmyslu Dia, dle vůle vladaře mračen,
          na místě nevětraném, až na kraji olbřímí země.
          Těm je nemožno vyjít, tam zasadil Poseidáón
          bronzové dveře a zeď je obmyká po obou stranách.
          Tam tedy silák Briaréos a Gygés i Kottos
735    přebývají co hlídači věrní bouřného Dia.
          
          Tam jsou mrákotné země i Tartaru potemnělého,
          tam jsou i moře nedotčeného i hvězdného nebe,
          po pořádku těch živlů všech i zdroje i konce,
          žaluplné a dusné, jichž bohové sami se hrozí -
740    veliký jícen, a na jeho dno by se nedostal nikdo
          za celý boží rok, kdyby jednou do brány vkročil;
          naopak, sem a tam by ho vichr podával vichru,
          jeden horší než druhý; je děsný i pro nesmrtelné
          bohy ten div; i smoločerné Noci tu stojí
745    strašlivý dům a do temnomodrých je zahalen stínů.
          
          
          Před ním je Íjapetovec a drží oblohu širou
          stojačky, na rukou neúnavných a na vlastní hlavě,
          bez hnutí, tam, kde Noc a Den, když se potkají spolu,
          jeden dá druhému pozdravení a překročí z bronzu
750    veliký práh: jeden sestoupí dovnitř a ze dveří vyjde
          druhý; nikdy ten dům je uvnitř nechová oba,
          nýbrž bez ustání vně domu meškaje jeden
          putuje světem, a druhý zas uvnitř meškaje doma,
          čeká, až přijde čas, aby stejnou nastoupil cestu -
755    pro pozemšťany on třímaje světlo vše ozařující,
          ona zas v rukou Spánek, jenž bratrem Smrti je rodným,
          nedobrá Noc, a mrak ji halí, podobný stínu […]
   


komentář: Titáni, synové boží, obdarovaní vším, co měli bozi, zpyšnělí, a proti nim bohové v čele s Diem a s pomocou silou - Giganty přivedenými z vnitřku země.

Země bombardovaná nebeskými střelami.

Země ničena ohněm.

Synové nebes na Zemi poraženi a uvězněni v děsivém očistci, spíše pekle, připoutáni k zemi, padlí v Tartar… děsivý konec...

       

24.01.2012 21:00:12
thovtovamoudrost

"Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl přitom lásku, jsem jako zvučící kov a řinčící plech.
Kdybych měl dar promlouvat z vnuknutí, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všechno, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic.
A kdybych rozdal v almužnách všechno, co mám a (pro druhého) do ohně skočil, ale neměl přitom lásku, nic mi to neprospěje."
(Sv. Pavel, Kor. 13.)

Moudrost překonávající propasti času
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one