Křesťanství, filosofie, hermetismus a další duchovní texty.Evangelia, rozpravy, pověsti. Egypt. Náboženství, historie, spiritualita.

Platón 2

Platón 2 - obrázek

Platón 2 - obrázek

Úryvky ze spisu "Politikos", rozhovor se Sókratem.

O dávných časech, bozích, střídání věků, stvoření člověka, božském pastýři. 

 

[…]

Host Byl tedy a ještě bude mezi starými bájemi mimo mnoho jiných věcí také ten div, který souvisí s vypravováním o sváru Atreově a Thyestově. Jistě jsi asi slyšel a vzpomínáš si, co se podle pověsti tehdy stalo.

Sókr. MI. Myslíš snad to znamení s tou zlatou ovečkou.

Host Nikoli, nýbrž ten div s převrácením západu a východu slunce a ostatních hvězd; odkud totiž nyní vycházejí, dříve na to místo zapadaly, a vycházely na straně opačné, avšak tehdy bůh vydal svědectví Atreovi a převrátil to v nynější podobu.

Sókr. MI. Ano, vypravuje se i toto.

Host A také o kralování Kronově jsme od mnohých slyšeli.

Sókr. Ml. Jistě od velmi mnohých.

Host A což to, že dřívější lidé vyrůstali ze země a nerodili se jedni z druhých?

Sókr. Ml. I to je jedno ze starých vypravování.

Host Nuže tyto všechny věci jsou následky téhož děje a mimo ně nesčíslně jiných a ještě divnějších, ale z těch jedny pro délku času v paměti vyhasly, jiné jsou ve vypravování rozptýlené a bez vzájemné souvislosti. Avšak o tom ději, který je příčinou všech těchto věcí, nikdo nepověděl, a proto je to třeba nyní říci; neboť řeč o tom se hodí pro výklad, co je král.

Sókr. Ml. Velmi dobře; proto pověz to a nic nevynechávej.

Host Slyš tedy. Tento celý vesmír druhdy sám bůh spolu vodí na jeho dráze a spolu jím otáčí, ale časem jej pustí, kdykoli oběhy už naplní míru příslušného mu času; ten pak se sám od sebe zase otáčí nazpět, neboť to je živý tvor a dostal údělem rozum od tvůrce, který jej na počátku uspořádal. Tato zpětná chůze je mu působením nutnosti vrozena z této příčiny.

Sókr. Ml. Z které pak?

Host Trvati stále v týchž poměrech a stejným způsobem a býti totéž přísluší jedině jsoucnům ze všech nejbožštějším, ale přirozenost těla není tohoto řádu. To, co nazýváme nebem a vesmírem, dostalo sice od svého tvůrce údělem mnoho blahých věcí, avšak je ovšem účastno i těla; proto je mu nemožné, aby bylo veskrze prosto změny, avšak aspoň se pohybuje pokud možno nejvíce na témže místě a v týchž poměrech jediným pohybem; pročež má údělem kroužení, co nejméně se odchylující od svého vlastního pohybu. Avšak stále se samostatně otáčeti není asi možno nikomu, leda zase vůdci všeho, co se pohybuje; tento pak nemá právo pohybovati hned tak a zase opačně. Tedy ze všech těchto důvodů nelze říkati, ani že svět sám sebe stále otáčí, ani zase že je celý stále otáčen od boha dvěma protivnými směry, ani zase že jím otáčejí jacísi dva bozi protivně vespolek smýšlející, nýbrž zbývá jediné, co bylo řečeno nahoře, že totiž jednu dobu je spolu veden od vnější, božské příčiny, přičemž znova přibírá života a dostává nesmrtelnost připravenou od svého strůjce, jindy zase, kdykoli je puštěn, jde sám sebou jsa puštěn v tak příhodnou dobu, že dělá v opačném směru mnoho myriád otáček, protože je ze všech věcí největší a nejrovnovážnější a opírá se o nejmenší podstavu.

Sókr. Ml. Zdá se věru velmi pravděpodobným všechno, co jsi vyložil.

Host Uvažme tedy a společně promysleme na základě toho, co bylo řečeno, ten děj, který je podle našich slov příčinou všech těch podivných věcí. Neboť tou také vskutku jest.

Sókr. Ml. Který děj?

Host To, že se pohyb všehomíra děje hned v tu stranu, v kterou se nyní točí, hned zase v opačnou.

Sókr. Ml. Jak to?

Host Tento převrat jest pokládati za největší a nejdůkladnější ze všech obratů, které se dějí s vesmírem.

Sókr. Ml. Aspoň se tak podobá.

Host Tu je třeba si mysliti, že se tehdy dějí největší převraty také pro nás, kteří bydlíme uvnitř něho.

Sókr. Ml. I to je podobné pravdě.

Host A když přichází mnoho velikých a rozličných převratů zároveň, zdalipak nevíme, že je přirozenost živočichů těžce snáší?

Sókr. Ml. Jakpak by ne?

Host Tehdy tedy nastávají silou nutnosti veliké zhouby živočichů a také z lidského pokolení zbývá pak jen něco málo. U těchto se současně vyskytuje mnoho podivných a neobyčejných stavů, mezi jinými pak je nejvážnější tento, jenž tehdy provází převrat všehomíra, kdykoli nastává obrat opačný proti pohybu nyní trvajícímu.

Sókr. Ml. Který to?

Host Věk, který měl každý z živočichů, ten se nejprve u všech zastavil a všechno smrtelné tvorstvo přestalo postupovat ke staršímu vzhledu, a převracejíc se zase v opačný směr stávalo se jakoby mladším a útlejším. Bílé vlasy starých lidí černaly, líce vousatých se stávala hladkými a vracela každého zase nazpět do přešlého mládí, těla mladých lidí ztrácela své chmýří, stávala se dnem i nocí menšími a odcházela nazpět do stavu novorozeného dítěte, jemuž se připodobňovala na duši i na těle; ale potom už kvapem vysychala a docela se ztrácela. Co pak se týče těch, kteří v tehdejším čase násilně hynuli, jejich mrtvá těla procházejíce rychle týmiž stavy v několika málo dnech beze stopy zanikala.

Sókr. Ml. A jaké bylo tehdy, hoste, vznikání živočichů? A jakým způsobem se rodili jedni z druhých?

Host Je zřejmé, Sokrate, že v tehdejší přírodě nevzcházelo tvorstvo ze vzájemného plození a rození, nýbrž to bylo to pokolení zeměrozenců, o kterém se vypravuje, že kdysi bylo; to žilo v tehdejší době, zpět se vyvinujíc ze země. Paměť na ně byla uchovávána od našich předků, těch prvních, kteří byli končící se předešlé periodě v následujícím čase nejblíže a rodili se na počátku této; ti se nám stali hlasateli těchto dějů, kterým se nyní od mnohých neprávem nevěří. Neboť je třeba, tuším, promysliti další důsledky. Z toho totiž, že se starci vracejí do přirozenosti dítěte, následuje, že zase z mrtvých, ležících v zemi, se tam opět skládají a života nabývají noví lidé a následují obratu vývoje opačným směrem se vším se otáčejícího; z toho důvodu tedy silou nutnosti vznikali rozenci země a tímto způsobem mají své jméno i pojem, pokud některé z nich bůh nepřivedl k jinému osudu.

Sókr. Ml. Dozajista toto následuje z toho, co předchází. Ale co se týče onoho života, který byl podle tvé řeči za vlády Kronovy, zdalipak ten byl v období oněch obratů či těchto? Neboť převrat hvězd a slunce patrně nastává při obojím obracení.

Host Dobře jsi sledoval úvahu. Co ses ptal na stav, kdy se lidem dává všechno samo od sebe, ten nijak nenáleží k periodě nyní trvající, nýbrž i ten náležel k dřívější. Neboť tehdy předně celým otáčením samým vládl pečující bůh a právě tak tomubylo i na jednotlivých místech; pod vládou bohů byly rozděleny všechny části světa. A také i živočichy měli božští daimonové rozebrány, jakoby pastýři, podle rodů a stád, a každý z nich byl soběstačný ve všech potřebách pro všechny jednotlivce, které pásl, takže žádný živočich nebyl divoký, ani jeden nepojídal druhého a naprosto nebylo mezi nimi válek ani rozbrojů. I jiných nesčíslně věcí by bylo možno uvésti, které souvisí s takovýmto uspořádáním světa. Co pak bylo řečeno o živobytí lidí, jež se jim samo sebou podávalo, má svůj důvod v tomhle. Bůh sám je pásl jako jejich dozorce, zrovna tak jako nyní lidé, jiní tvorové ostatních božštější, pasou jiné rody, nižší než jsou oni. Když byl on pastýřem, nebylo sdružování v obce, ani rodin s ženami a dětmi; vždyť všichni povstávali k životu ze země, nepamatujíce se nic na to, co bylo předtím. Všechno takové bylo vzdáleno, měli pak dostatečnou hojnost plodin ze stromů i z mnohého jiného rostlinstva, jež nevyrůstaly působením rolnické práce, nýbrž země je vydávala sama od sebe. Pásli se pak nazí a spali většinou venku bez pokrývek; neboť počasí stále mírné jim nepůsobilo obtíží a měli měkká lůžka z hojné trávy vyrůstající ze země.

Nuže, tady jsi slyšel, Sokrate, vypravování o životě lidí za vlády Kronovy; ale tenhle život, jejž pověst spojuje s vládou Diovou, život nynější, znáš sám z vlastní zkušenosti. Zdalipak bys mohl a chtěl posoudit, který z nich obou je šťastnější?

Sókr. Ml. Nikoli.

Host Chceš tedy, abych ti to já nějakým způsobem rozsoudil?

Sókr. Ml. Ovšem že ano.

Host Nuže, ti Kronovi chovanci měli takto mnoho volného času a možnosti stýkati se a hovořiti netoliko s lidmi, nýbrž i se zvířaty; jestliže užívali všech těchto styků se zvířaty i mezi sebou vespolek k nabývání moudrosti – vyptávajíce se každého tvora, zdali snad nějakou svou zvláštní schopností zpozoroval něco odlišného než ostatní, co by přispívalo k zásobě poznání – lze snadno rozsoudit, že tehdejší lidé nesmírně vynikali štěstím nad nynější. Pakli však při tom hojném naplňování pokrmy a nápoji hovořili mezi sebou i se zvířaty takové věci, jaké se o nich vypravují i nyní, i v tomto případě, jak je podle mého mínění patrno, lze to velmi snadno posoudit. Přece však této otázky nechme, dokud se nám neukáže nějaký spolehlivý zpravodaj, zdali tehdejší lidé měli touhy směřující k vědám a k naučnému rozprávění; ale to je třeba říci, proč jsme předvedli ten mýtus, abychom pokročili s tím, co následuje. Když se totiž naplnil čas všech těchto dějů a měl nastati převrat a už také bylo zemské pokolení zcela spotřebováno, ježto každá duše prodělala všechna svá povinná rození a tolikrát padla do země jako sémě, kolikrát bylo každé přikázáno, tehdy kormidelník všehomíra, pustiv z ruky jakoby rukojeť kormidla, odstoupil na svou rozhlednu; tu pak světem zase nazpět otáčel osud i pud jemu vrozený. Tehdy všichni bozi, vládnoucí na jednotlivých místech spolu s největším daimónem, poznavše již, co se děje, také pouštěli části světa ze své péče; ten pak svým obracením a srážením – neboť se roztočil tak, že počínající se pohyb byl opačný proti pohybu se končícímu – působil ve svém nitru veliké otřesy, a tím zase provedl jinou zkázu všelikých tvorů. Potom, když prošel dostatečný čas, ustával už od bouří a zmatku a dosáhnuv klidu od otřesů vcházel uspořádán do svého obvyklého běhu, sám maje péči i vládu nade vším v sobě i nad sebou samým a zachovávaje, pokud možno, v paměti nauku svého strůjce a otce. Tu pak na začátku ji plnil přesněji, ale na konci slaběji; tím pak mu je vinna jeho tělesná složka, srostlá s dávnou kdysi přirozeností, protože na ní lpělo mnoho nespořádaností, dříve než přišla do nynějšího řádu. Neboť všechno krásné má od svého sestavitele; avšak z dřívějšího stavu přijal všechno zlé a nespravedlivé, cokoli se vyskytuje ve vesmíru; to z něho má i sám a také živým tvorůmto vštěpuje. Dokud tedy živil v sobě živočichy spolu s kormidelníkem, malá byla zla, která v nich jeho působením vznikala, ale veliká dobra; avšak když se od něho odloučí, pokaždé první čas po uvolnění provádí všechno velmi dobře, ale postupem času v něm vzniká zapomínání, a tu více a více nabývá vlády stav staré nesouladnosti, až nakonec plně rozkvete; a tu svět, maje v sobě už jen málo dobrého, ale velkou příměs věcí opačných, přichází do nebezpečí, že zahyne sám i všechno, co je v něm. Proto také tehdy již bůh, který jej uspořádal, vida, že je svět v nesnázích, a staraje se, aby v bouři zmatku neztroskotal a rozrušen aby neupadl do neomezeného místa nepodobnosti, opět se usadí u jeho kormidla, obrátí, co se v předešlé samostatné periodě rozrušilo a onemocnělo, uspořádá jej a uváděje jej do správného stavu činí jej nesmrtelným a nestárnoucím.

Tímto je už povězeno všechno až do konce. Co pak se týče výkladu pojmu král, stačí, když se budeme držet přední části toho vypravování. Když se totiž svět otočil na cestu k nynějšímu vývoji, tu se zase věk tvorů zastavoval a způsoboval nové zjevy, opačné proti těm předešlým. Neboť tvorové, kteří pro svou malost měli už bezmála zaniknouti, opět rostli, a nově ze země vyrostlá zešedivělá těla umírajíce opět zacházela do země. Také všechny ostatní věci se převracely, napodobujíce a provázejíce stav všehomíra, a zejména i to, co souvisí s početím, rozením a vzrůstem, silou nutnosti následovalo vzoru všech věcí; neboť již nebylo možno, aby živý tvor vznikal v zemi působením jiných činitelů jej skládajících, nýbrž jako bylo celému vesmíru uloženo, aby byl sám pánem své cesty, tak také týmž způsobem ukládalo podobné řízení i jednotlivým částem, aby samy o sobě, pokud bylo možno, plodily, rodily i pěstovaly. A nyní jsme již u věci, pro kterou se začala naše úvaha. Co se týče ostatních živočichů, bylo by možno mnoho a dlouze vykládati, jak se kteří proměnili a z kterých příčin;

avšak o lidech bude ten výklad kratší a vhodnější. Když totiž byli lidé zbaveni péče daimóna, kterému jsme náleželi a který nás pásl, a ponecháni sami sobě, a když kromě toho mnohá zvířata, která byla svou přirozeností zlá, úplně zdivočela, tu lidé, jsouce sami slabí a octnuvše se bez ochrany, byli od nich rozsápáváni. K tomu byli v těch prvních časech ještě bez pomoci a bez rady, poněvadž výživa přestala sama od sebe se podávat, ale opatřovat si ji ještě nedovedli, protože jich k tomu dříve nenutila žádná potřeba. Ze všech těchto příčin byli ve velkých nesnázích. Proto tedy nám byly od bohů dány ty dary, o kterých se vypravuje v starých pověstech, spolu s nutným poučením a vzděláním, oheň od Prométhea, rukodělná umění od Héfaista a od jeho společnice v tom oboru, semena a sazenice zase od jiných. A všechno, cokoli upravilo lidský život, má odtud svůj původ, když péče bohů, jak bylo právě řečeno, lidi opustila a museli sami o sobě vésti správu svého života a míti o sebe péči, právě tak jako celý vesmír; tím, že jej spolu napodobujeme a provázíme, po všechen čas brzy tak, brzy jinak žijeme a rosteme.

 

 


 

komentář: I egyptští kněží věděli, že kdysi Slunce vycházelo na západě, a že k převrácení stran došlo v dějinách vícekrát.

Blíží se opět doba, kdy bude přehozena výhybka božským kormidelníkem? Vrátí se opět bohové a daimonové, aby vedli lidské pokolení?

 

 

16.01.2012 11:05:40
thovtovamoudrost

"Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl přitom lásku, jsem jako zvučící kov a řinčící plech.
Kdybych měl dar promlouvat z vnuknutí, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všechno, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic.
A kdybych rozdal v almužnách všechno, co mám a (pro druhého) do ohně skočil, ale neměl přitom lásku, nic mi to neprospěje."
(Sv. Pavel, Kor. 13.)

Moudrost překonávající propasti času
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one