Křesťanství, filosofie, hermetismus a další duchovní texty.Evangelia, rozpravy, pověsti. Egypt. Náboženství, historie, spiritualita.

Platón 4

Platón 4 - obrázek

Platón 4 - obrázek

O Atlantidě [Timaios a Kritias]

[Solónovo vyprávění o Egyptu:]

 „Jest v zemi egyptské," vypravoval, „tam, kde tok Nilu se rozštěpuje, tvoře deltu, kraj zvaný Sajský a v tomto kraji největší město Sais, odkud byl také král Amasis; ochráncem toho města jest božstvo, egyptsky jménem Neith, řecky, jak tamější obyvatelé vykládají, Athéna; říkají o sobě, že mají Athény velmi rádi a že jsou jaksi příbuzní s námi. Když tam přišel Solón, byl prý u nich velmi ctěn; vyptávaje se pak kdysi na minulost města těch z kněží, kteří byli v tomto oboru nejzkušenější, nalezl prý, že ani on sám ani žádný jiný Řek neví takřka nic o takových věcech. A jednou, chtěje je přivésti k řeči o minulosti, jal se vypravovati o nejstarší minulosti naší vlasti, báji o Foróneovi, podle pověsti prvním člověku, o Niobě a dále po potopě o Deukaliónovi a Pyrze, jak se zachránili, vypočítával jejich potomstvo po jednotlivých rodech a pokoušel se stanoviti podle nich letopočet všeho, o čem mluvil. Tu prý řekl jeden z kněží, už velmi starý: „Ó, Solóne, Solóne, vy Řekové jste stále děti a není starého Řeka!" Uslyšev to, prý se tázal: „Jak to myslíš?" „Mladí jste všichni svými dušemi," odpověděl, „neboť nemáte v nich žádné staré myšlenky, získané dávným podáním, ani žádné vědomosti, í časem zešedivělé. Příčina toho jest tato: mnoho rozmanitých; pohrom přišlo na lidi a ještě přijde, největší ohněm a vodou, druhé pak menší tisícerými jinými způsoby. Neboť to, co se; i u nás vypravuje, jak kdysi Faethón, syn Héliův, zapřáhl vůz otcův, ale nedoveda jeti po cestě otcově, spálil kus země a sám zasažen bleskem zahynul, to se vypravuje sice jako báje, ale pravý smysl jest to, že tělesa, pohybující se po nebi kolem země, odchylují se od své dráhy a že v dlouhých obdobích všechno na zemi velikým ohněm hyne. Tehdy pak všichni, kdo bydlí na horách a na vyvýšených místech a suchých, spíše hynou nežli ti, kdož obývají u řek a moře: nás chrání i tehdy od této pohromy Nil, náš ochránce i v jiných věcech, tím že uvolňuje své vody. Kdykoli však zase vodami očišťují bozi zemi a zaplavují ji potopou, zachraňují se pastevci na horách a salašníci, kdežto obyvatelé měst u nás bývají unášeni řekami do moře; ale v naší zemi ani tehdy a vůbec nikdy nespouští se voda na role shora, nýbrž naopak jest tomu zde tak, že všechna vychází ze spodu. Proto a z těchto příčin se tvrdí, že zde se uchovává nejstarší paměť; a to jest pravda, že ve všech krajích, kde nebrání přílišná zima nebo vedro, lidnatost sice jest jednou větší, podruhé menší, ale lidé tam žijí stále. Všechno pak, co se stalo buď u vás nebo zde nebo i v jiné zemi, které známe z doslechu, jestliže to jest něco krásného nebo velikého nebo po jiné stránce pamětihodného, všechno jest od starodávna vypsáno zde v chrámech a uchováno; ale u vás a u ostatních národů, sotva jest veřejný život opatřen písmem a všemi jinými obecně prospěšnými věcmi, pokaždé znovu na vás přichází v pravidelných obdobích jako mor prudký nebeský příval a zanechá z vás jen lidi neznalé písma a uměni, takže se zase ze začátku jaksi omlazujete a nic nevíte ani o naší ani o své vlastni minulosti. Tak také ty vaše genealogické zprávy, Solóne, které jsi právě přednesl, jistě jen málo se liší od dětských pohádek: vždyť za prvé se pamatujete jen na jednu potopu světa, ačkoliv jich bylo již dříve mnoho, dále pak nevíte, že ve vaší zemi žil nejkrásnější a nejušlechtilejší rod na světě, z něhož pocházíš nyní ty i všechna vaše obec, když se bylo z něho kdysi uchovalo skrovné símě; to všechno vám jest neznámo, protože z těch, kteří zůstali, dlouho vymíralo pokolení za pokolením bez napsaného slova. Byla věru, Solóne, kdysi před největší vodní zkázou nynější athénská obec nad jiné nejzdatnější do války i ve všem nejlépe spořádána; ta podle vypravování vykonala nejkrásnější činy a měla nejkrásnější ze všech ústavních zřízení, o kterých jsme se na světě doslechli."

Uslyšev to Solón prý se podivil a velmi snažně prosil kněží, aby mu všechno zevrubně vypověděli o dávných jeho spoluobčanech. Kněz pravil: „Velmi rád, Solóne, to povím, již kvůli tobě a kvůli vaší obci, ale především z vděčnosti k bohyni, která dostala údělem vaši zemi i naši a která je vypěstovala a vzdělala, vaši o tisíc let dříve, ze semene přijatého od Země a Ohně, tuto pak později. Trvání zdejšího zřízení jest udáno v posvátných písmech počtem osmi tisíc let. Ukáži ti tedy krátce zákony tvých spoluobčanů z doby před devíti tisíci lety i nejkrásnější čin, jaký byl od nich vykonán; zevrubně o všem po pořádku pojednáme až někdy jindy ve volném čase, vezmouce do rukou i sama písma. Co se týče zákonů, srovnávej je se zdejšími, neboť mnohé příklady tehdejších vašich zřízení nalezneš nyní zde, především stav kněžský přesně oddělen od ostatních, za druhé pak stav odborných pracovníků, že každý obor pracuje sám o sobě a s jinými se nesměšuje, a podobně i stav pastevců, lovců a zemědělců. Tak také sis asi všiml, že stav vojenský je u nás oddělen od všech ostatních stavů a podle zákona má úkol nestarati se o nic jiného než o to, co souvisí s válkou. Dále pak pozoruj způsob jejích výzbroje štíty a kopími; tak jsme se vyzbrojili my první z asijských národů, když nás tomu byla bohyně naučila, právě jako v oněch zemích naučila tomu nejprve vás. Co se pak týče vzdělání rozumového, vidíš snad, jak velikou péči vynaložil zákon u nás hned na počátku; předně z přírodních věd vynalezl všechno až po umění věštecké a lékařské ve prospěch zdraví a tak vytěžil z těchto věcí božských poučení pro věci lidské, mimo to si osvojil i všechny ostatní nauky, které s tím souvisí.

S tímto veškerým uspořádáním a zřízením založila tehdy bohyně nejprve vaši obec, vybravší pro vás onu krajinu, poněvadž viděla podle jejího mírného podnebí, že bude roditi muže velmi rozumné; poněvadž totiž jest to bohyně milovná jak boje tak moudrosti, vybrala si to místo, které by rodilo muže jí nejpodobnější, a na tom založila první obec. Tam jste pak žili pod takovýmito zákony a ještě i jinými řády, vynikajíce všemi dobrými vlastnostmi nade všechny lidi, jak přirazeno u dětí a žáků bohů; A tu mezi mnoha velikými činy vaší obce, jež jsou u nás vypsány, jest předmětem obdivu a nade všechny vyniká jeden svou velikostí i statečností: vypravují totiž písma, jak vaše obec zastavila kdysi velikou moc zpupně se valící od Atlantického moře na veškerou Evropu i Asii. Tenkráte totiž bylo lze se dostati přes ono moře, neboť mělo před svým ústím, které vy jmenujete ve své řeči Hérakleovými sloupy, ostrov; ten ostrov byl větší než Libye a Asie dohromady a tehdejší cestovatelé mohli se z něho dostati na ostatní ostrovy a z těch ostrovů zase na celou protější pevninu, prostírající se kolem onoho pravého moře. Neboť toto naše moře, které leží uvnitř řečeného ústi, jeví se jako záliv se zcela úzkým vchodem; ale tam to jest vskutku moře, a zemi, která je úplně obklopuje, vším právem by bylo lze zváti pevninou v pravém smyslu slova. A na tomto atlantském ostrově povstala veliká a neobyčejná královská moc, panující nad celým tím ostrovem i nad mnoha jinými ostrovy a částmi pevniny; mimo to pak ještě na této straně k nám vládli nad Libyí až po Egypt a nad Evropou až po Tyrrhénii. Nuže, celá tato moc sebrala se kdysi v jedno a pokusila se jedním nárazem porobiti si vaši i naši vlast i veškerou zemi na této straně úžiny. A tehdy se mohutnost vaší obce, Solóne, před celým světem zaskvěla statečností a silou: postavila se totiž na ochranu všech a jsouc zprvu v cele Hellénů, ale pak po odpadnutí jiných donucena bojovati samojediná, podstoupivši krajní nebezpečenství, svou odvahou i válečným uměním přemohla útočníky a dobyla vítězství; tím zabránila, aby nebyli porobeni, kdo ještě nebyli v porobě, nás pak ostatní obyvatele zemí uvnitř Hérakleových hranic všechny nezištně osvobodila. Ale v pozdějším čase nastala jednou neobyčejná zemětřesení a povodně; přišel jeden osudný den a noc a tu propadlo se u vás všechno mužstvo schopné zbraně do země a právě tak ostrov Atlantis se propadl do moře a zmizel. Proto až dosud jest moře na oné straně nepřístupno plavbě i zkoumáni, neboť překáží v cestě vysoko k povrchu nakupené bahno, které zůstavil klesající ostrov..."

[pokračování vyprávění na jiném místě]

 

 […] jest všeho 9000 let od

té doby, co podle vypravování byla válka mezi těmi, kdo

bydlili vně za Hérakleovými sloupy, a všemi obyvateli uvnitř;

tu třeba nyní důkladně vylíčiti. Tyto uvedla podle pověsti

naše obec pod svou vládu a vybojovala celou válku, ony pak

králové ostrova Atlantského, který, jak jsme pravili, kdysi se

tam rozkládal a byl větší než Libye a Asie, avšak ponořiv se

při zemětřesení, působí nyní svým neproniknutelným bahnem

překážku v plavbě těm, kteří vyplouvají odtud na širé

moře. Co se pak týče četných národů barbarských i všech

kmenů hellénských, co jich tenkráte bylo, vyloží naše řeč

postupně o každém zvlášť, jak se jí co v jejím chodu naskytne;

ale o Athéňanech tehdejší doby a o jejich protivnících,

s nimiž vedli válku, jest nutno vyložiti nejdříve hned na začátku,

o moci jedněch i druhých i o jejich ústavách. Z tohoto

zase jest dáti přednost výkladu o naší obci.

Bozi dělili se kdysi o veškerou zemi podle jednotlivých

míst, a to losem, nikoli sporem; neboť nemělo by správného

smyslu míti za to, že by bozi nevěděli, co jednotlivým z nich

samých přísluší, ani že by se pokoušeli vedením sporů při-

vlastniti sami sobě to, o čem by věděli, že to spíše přísluší

jiným. Dostávajíce tedy každý po údělu spravedlivým rozhodováním

losů, osazovali země a osadivše pěstovali nás, své

zboží a svůj chov jako pastýři stáda, jenom že při tom nepů-

sobili násilně těly na těla, jako když pastýři ranami drží

v kázni dobytek, nýbrž podobni lodníkům řídili živého tvora

tím způsobem, kterým jím lze nejlépe otáčeti, totiž tak, že

přesvědčováním jakoby kormidlem ze zádi hýbali duší podle

své vůle;  takovým vedením řídili všechno smrtelné pokolení.

Tedy každý z bohů dostal losem jiné místo a to spravoval;

ale Héfaistos a Athéna, mající stejnou přirozenou povahu

jednak příbuzenstvím jako děti téhož otce, jednak tím, že jsou

si rovni svou zálibou v moudrosti a umělosti, dostali oba

společným údělem tuto naši zemi jakožto pro ně nejvhodnější

a od přirozenosti způsobilou k zdatnosti a rozumnosti; stvo-

řivše pak v ní dobré domorodce vložili jim do mysli řád

ústavy. Jejich jména jsou zachována, ale jejich činy vymizely

z paměti zánikem jejich nástupců a délkou času. Neboť obyvatelstvo,

které pokaždé zbývalo, bylo, jak jsme řekli už

dříve, horské a nevzdělané, znající z doslechu jen jména

domácích vladařů a kromě toho něco málo z jejich činů. Spokojovali

se tedy tím, že dávali ta jména svým dětem; ale

poněvadž neznali vynikajících činů a zákonů dřívějších

pokolení, vyjímaje jakési temné pověsti o každém z nich,

zanedbávali to, co se událo před nimi a kdysi v dávných

dobách; také žili sami i jejich děti po mnoho pokolení v ne-

dostatku věcí, potřebných k živobytí, a proto měli mysl obrácenou

jen k předmětům svého nedostatku a to byl také předmět

jejich řečí. Neboť vypravování pověstí a zkoumání

starověku vcházejí do obcí spolu s odpočinkem od práce,

když uvidí, že někde jsou již připraveny nutné podmínky

života, dříve nikoli. Tímto tedy způsobem zachovala se jména

starých předků, ale bez činů. Pravím to na základě svědectví,

že velmi mnoho z jmen, která se uvádějí z doby před Thé-

seem, například Kekrops, Erechtheus, Erichthonios, Erysichthón

a ostatní, většinu z nich podle tvrzení Solónova jmenovali

oni kněží při vypravování o tehdejší válce, a právě tak

i jména žen. A dále co se týče sochy oné bohyně, poněvadž

tehdy bylo válečné zaměstnání společné ženám a mužům,

proto stavěli tehdy v chrámech ve shodě s onou zásadou ozbrojenou

bohyni; to bylo důkazem, že u podvojných živoků ženských

a mužských jest každé pohlaví přirozeně schopno spo-

léčně konati činnost, příslušející každému jednotlivému z nich.

Mezi tehdejšími občany této země byly jednak třídy, zabývající

se výrobou a zemědělstvím, ale třída válečnická, zvlášť

vybraná na začátku od božských mužů, bydlila odloučeně;

ta měla všechny potřeby k výživě a výchově, ale tak, že vlastního

majetku žádný z nich neměl, nýbrž všechno pokládali za

společný majetek všech a více než dostatečné výživy ničeho

nežádali od ostatních občanů; zabývali se všemi pracemi, jak

o nich byla včera řeč ve výkladu o předpokládaném zřízení

strážců.

Také o naší zemi bylo hodnověrně a pravdivě pověděno.

Především, že její hranice v tehdejším čase šly k Isthmu

a směrem k ostatní pevnině až po výšiny Kithairónu a Parnéthu,

pak sestupovaly, zabírajíce napravo kraj Órópský, nalevo

pak u moře sahajíce až k řece Asópu; úrodností převyšovala

zdejší země každou jinou, a proto také byla tehdy schopna

živiti četné vojsko, zemědělsky nečinné. Toto pak jest veliké

svědectví její úrodnosti: nynější její zbytek může závoditi

s kteroukoli zemí svou všestrannou úrodou a pastvou pro

všechna zvířata. Ale tehdy rodila je nejen krásná, nýbrž také

ve velkém množství. A jak to dokázati a po které stránce by

se právem nazývala zbytkem tehdejší země? Vybíhá všechna

z ostatní pevniny daleko do moře a má polohu jako mys; při

tom jest mořská pánev kolem ní všude velmi hluboká. Tu pak

za mnohých velikých povodní, jež se udály za těch devět tisíc

let - tolik totiž let uplynulo od oné doby do nynější - země,

 odplavovaná po tyto věky a za těch převratů z hor, neusazovala

se jako v jiných krajinách ve větší naplaveninu, nýbrž

jsouc vodou unášena kolem dokola mizela do hlubiny; zbyly

tedy, jako při malých ostrovech, proti dřívějšímu stavu nyní

jen jakoby kosti onemocnělého těla, poněvadž všechna tučná

a měkká hlína vůkol odplavala a zbylo toliko hubené tělo

 země. Tehdy však, dokud byla ještě neporušena, byly její

hory vysoké kopce hlíny, měla roviny, které nyní se nazývají

kamenité, plny tučné prsti, i měla na horách mnoho lesů, po

nichž jsou ještě nyní patrné stopy; kdežto totiž některé z hor

chovají nyní jen potravu pro včely, byla dříve ze stromů tam

nakácených tesána břevna na vazby největších staveb a není

tomu příliš dávno, co ty vazby, ještě držely. Mnoho tam bylo

také ušlechtilých vysokých stromů a půda poskytovala nezměrné

pastvy dobytku. Také byla rok co rok napájena vodou

 od Diových dešťů, které neztrácela jako nyní, kdy voda stéká

z holé země do moře, nýbrž majíc hojně prsti, přijímala vypitou

vodu do ní, uchovávala ji pod vrchní hlinitou vrstvou

a vypouštěla pak z výšin do údolí; tak vytvářela na všech

místech bohaté zdroje studánek i řek, po nichž ještě i nyní

zbývají posvátné stopy u dřívějších pramenů, svědčící, že

pravda jest, co se nyní o ní vypravuje.

 Venkovské části země měly tedy takovouto přirozenou

povahu a byly náležitě vzdělány od opravdivých rolníků, zabývajících

se výhradně touto prací, ušlechtilých a nadaných,

kteří mimo to měli nejlepší půdu, největší hojnost vody i nejpříznivější

podnebí. Co se pak týče města, bylo v tehdejším

čase takto zařízeno: především s akropolí tomu bylo tehdy

jinak než nyní. Nynější totiž její stav jest následek jedné

nad míru deštivé noci, která ji kolkolem rozmočila a spláchla

z ní hlínu, za současného zemětřesení a veliké povodně, třetí

před pohromou za života Deukaliónova; ale dříve za starého

času prostírala se dolů až k Éridanu a Ilisu a obsahovala ve

svém obvodě Pnyx a naproti Pyknu měla hranicí Lykabéttos,

všechna pak byla pokryta zemí a nahoře byla, až na

malé výjimky, rovná. Na samých jejích svazích obývali ře-

meslníci a rolníci, kteří hospodařili nablízku; avšak nahoře

seděla sama pro sebe jediná třída bojovníků kolem svatyně

Athéniny a Héfaistovy, majíc výšinu kolem dokola ohrazenu

společnou zdí jako zahradu jediného domu. Bydlili totiž na

její severní straně, kde měli zřízeny společné příbytky, zimní

jídelny i všechny budovy a svatyně, příslušné k občanskému

soužití, bez zlata a stříbra - těchto kovů totiž naprosto neužívali,

nýbrž jdouce střední cestou mezi přepychem a prostotou

stavěli si slušné příbytky, jež pak sami i děti jejich dětí, když

v nich byli zestárli, pokaždé v témže stavu předávali jiným

sobě podobným; co se týče jižní strany, opouštěli v létě zahrady,

gymnasia a jídelny a jí užívali k tomu účelu. Pramen pak

byl jeden na místě nynější akropole, který však zemětřesením

zanikl a z kterého zbyly kolkolem nynější malé studánky; ale

tehdejším obyvatelům všem poskytoval hojně vody a byl náležité

teploty pro zimu i pro léto. Tímto tedy způsobem tam

bydlili jako strážcové vlastních spoluobčanů a uznaní vůdcové

ostatních Hellénů, bdíce nad tím, aby počet mužů a žen, již

schopných a ještě schopných zbraně, byl po všechen čas co

možná tentýž, průměrně kolem dvou myriad.

Tito tedy měli takové osobní vlastnosti a takovým asi způsobem,

stále stejným, řádně spravovali jak vlastní obec, tak

i Helladu; proto byli po vší Evropě i Asii vyhlášeni a měli ze

všech tehdejších lidí nejslavnější jméno jak pro svou tělesnou

krásu, tak pro všelikou výtečnost duší. Jaké však byly poměry

u jejich válečných protivníků a jak se od počátku vyvíjely,

o to se nyní s vámi přátelsky podělíme, neopustí-li nás paměť

ve věcech, které jsme slyšeli ještě jako děti.

Nežli začneme svůj výklad, jest třeba ještě něco málo

objasniti, abyste se snad nedivili, slyšíce hellénská jména

barbarských mužů; zvíte totiž příčinu toho. Solón, zamýšleje

užíti té pověsti pro svou báseň, vyptával se po významu těch

jmen a nalezl, že oni první Egypťané, kteří je zapsali, převedli

je do své řeči; tu zase sám znova probíraje smysl každého

 jména převáděl je do našeho jazyka a tak si je zapisoval. Tyto

zápisy byly u mého děda a ještě nyní jsou u mne; hned jako

chlapec jsem je důkladně prozkoumal. Budete-li tedy slyšeti

taková jména jako jsou u nás, nebudiž vám to nic divného;

vždyť jste slyšeli příčinu té věci. Takový tedy asi byl tehdy

začátek toho dlouhého výkladu.

Již svrchu bylo řečeno o losování bohů, že si rozdělili

 veškerou zemi tu na větší, tu na menší úděly a zařizovali pro

sebe svatyně i oběti; tak tedy i Poseidón dostav ostrov Atlantský

usadil své děti ze smrtelné ženy na takovémto asi místě

ostrova. Od moře ke středu celého ostrova prostírala se rovina,

která prý byla ze všech rovin nejkrásnější a dostatečně

úrodná, s tou rovinou pak se stýkala uprostřed ostrova ve

vzdálenosti asi padesát stadií hora, na všech stranách mírně

vystupující. Na této bydlil jeden z tamějších mužů, zrozených

 na počátku ze země, jménem Euénór, se svou ženou Leukippou;

měli pak jedinou dceru Kleitó. Když Kleitó již dospěla,

zemřela jí matka i otec; po ní pak vzplane touhou Poseidón

a spojí se s ní a vršek, na kterém bydlila, kolem dokola silně

opevní; vytvoří totiž vzájemně se objímající menší a větší

kruhy střídavě moře a země, a to dva země, moře pak tři, jako

by je vyráběl na soustruhu, maje střed ostrova osou, všude

 stejně od sebe odlehlé, tak aby tam pro lidi nebylo přístupu;

neboť tehdy ještě nebylo lodí a plavby. Potom uspořádal sám

bez námahy svou božskou mocí ostrov uprostřed vzniklý:

vyvedl vzhůru zpod země dva prameny vody, jeden teplý,

druhý studený, a dal vyrůsti ze země hojnosti rozmanité po-

travy. Zplodiv pak po pěti dvojčatech mužského potomstva,

vychoval je a rozděliv celý ostrov Atlantský na deset dílů,

udělil prvorozenému z nejstarších blíženců matčino sídlo

i okolní úděl, jenž byl největší a nejkrásnější, i učinil jej králem

nad ostatními; ostatní pak učinil vladaři a dal každému

vládu nad mnoha lidmi a území velkého rozsahu. Dal pak

všem jména, nejstaršímu a králi to, od kterého dostal pojmenování

i všechen ostrov i moře, totiž Atlantské, protože první

král se tehdy jmenoval Atlas; blíženci pak po něm narozené-

mu, jenž dostal úděl na kraji ostrova k Hérakleovým sloupům

až tam, kde se prostírá kraj nyní zvaný Gadeirský, dal

jméno řecky Eumélos, v domácím pak jazyce Gadeiros, jméno,

které by bylo dalo vznik nynějšímu názvu této krajiny.

Z druhých pak blíženců nazval jednoho Amférés, druhého

Euaimón; z třetích pak dal staršímu jméno Mnéseus, mladšímu

Autochthón; ze čtvrtých pojmenoval staršího Elasippos,

mladšího pak Méstor; při narození pátých bylo dříve narozenému

dáno jméno Azaés, později narozenému Diaprepés. Tito

pak všichni i sami i jejich potomci po mnoho pokolení tam

seděli, vládnouce nad mnoha jinými ostrovy v tom moři

a majíce mimo to vládu, jak bylo již dříve řečeno, nad obyvateli

kolem moře Středozemního až po Egypt a Tyrrhénii.

Atlas měl četné a vynikající potomstvo; nejstarší, král,

odevzdával vždy vládu nejstaršímu ze svých synů a tak zachovávali

posloupnost po mnoho věků; jejich bohatství bylo

tak veliké, jaké se nikdy dříve nevyskytlo v žádných rodech

královských, ani později se tak snadno nikdy nevyskytne,

a měli pohotově všechno, čeho bývá potřebí v městě i v ostatní

zemi. Mnoho důchodů jim přicházelo zvenku z jejich panství,

nejvíce však životních potřeb poskytoval ostrov sám:

především pevné i tavitelné hmoty, jichž se dobývá dolováním,

mezi jinými zvláštní druh mosazi, kov známý nyní jen

podle jména - tenkráte však to bylo více než pouhé jméno

a vykopávali jej ze země na mnoha místech ostrova, po zlatě

nejvzácnější u tehdejších lidí - i přinášel v hojnosti všechno,

čeho poskytuje les k stavitelským pracím, a také zvířectva

choval sdostatek krotkého i divokého. Zvláště také bylo na

něm velmi mnoho slonů; rostlo tam totiž hojně potravy jak

pro všechna ostatní zvířata, která žijí v bažinách, močálech

a řekách, nebo zase na horách nebo na rovinách, tak také pro

toto zvíře, které jest největší a potřebuje nejvíce potravy.

Mimo to plodil a dobře živil všeliké vonné kořeny, byliny,

dřeva i kapalné šťávy, květy a plody, co jen jich země nyní

chová; k tomu pak jedlé plody, a to jednak plodiny suché,

které nám jsou za potravu a ty, kterých užíváme za příkrm -

nazýváme pak všechny jejich druhy obilím a zeleninou - i tu

 plodinu, která jest dřevnatá a poskytuje nápojů i pokrmů i tuků

k mazání, dále pak těžko uchovatelné plody ovocných

stromů, jež rostou pro naši lahůdku a pochoutku, i všechno,

cokoli po obědě předkládáme přesycenému jako vítaný prostředek

proti přeplnění žaludku: všechny tyto krásné a podivuhodné

plodiny nesl v nesčíslném množství ten posvátný

ostrov, na nějž tenkráte ještě slunce svítilo. Toto tedy všechno

dostávajíce od země zařizovali jak svatyně, tak královské

 příbytky i přístavy a loděnice i veškerou ostatní zemi, a upravovali

to v tomto pořádku.

Nejprve vystavěli mosty přes mořské pásy, které obkličovaly

staré hlavní město, činíce tak cestu ven i ke královskému

obydlí. Toto královské obydlí zřídili hned na začátku v tom

bydlišti boha i předků, a jak je potom jeden od druhého přijímal

a výzdoby doplňoval novými výzdobami, převyšoval co

 mohl pokaždé svého předchůdce, až vytvořili sídlo, vzbuzující

úžas při pohledu na jeho velikost i krásu stavby. Prokopali

totiž příkop od moře až k vnějšímu kruhu, tři sta stop široký,

sto stop hluboký a padesát stadií dlouhý, a zřídili takto průplav

z moře do něho jako do přístavu, učinivše ústí tak široké,

aby do něho mohly vplouti i největší lodi. A také pásy země,

které oddělovaly pásy moře, prokopali, tak aby jedna triéra

mohla proplouvati sem a tam, a opatřili mosty s tak vysokým

krytem, aby bylo možno dole podplouvati; křídla suchých

pásů měla totiž takovou výšku, že dostatečně vyčnívala nad

moře. Byl pak největší z těch kruhů, s kterým bylo moře

průkopem spojeno, tři stadia široký a sousední kruh země byl

jemu roven; z druhých pak měl pás vodní šířku dvou stadií,

suchý pak byl zase roven předcházejícímu vodnímu; ten pak,

který obíhal kolem samého ostrova uprostřed, jedno stadion.

Ostrov, na kterém byl královský dům, měl průměr pět stadií.

Pak obehnali ostrov, jakož i pásy a most, široký sto stop, ze

všech stran kolem dokola kamennou zdí a postavili všude na

mostech u mořských průchodů věže a brány. Kámen lámali

kolem dokola vespod na středním ostrově i vespod na pásech

na vnější i vnitřní straně, jednak bílý, jednak černý, jednak

červený, a tím zároveň vylamovali v nich po obou stranách

loděnice, přikryté samotnou skalou. A domy stavěli zčásti

jednobarvé, zčásti pro okrasu pestré z kamenů rozličných

barev, využívajíce takto jejich přirozeného půvabu, a hradbu

kolem vnějšího pásu obložili po veškerém obvodě mědí jakoby

nátěrem, hradbu pak vnitřního polili cínem a kruh kolem

samé akropole mosazí s ohnivým leskem.

Královský pak dům na akropoli byl zařízen tímto způsobem:

uprostřed byl tam vyhrazen posvátný, lidu nepřístupný

obvod, zasvěcený Poseidónovi a Kleitó, obehnaný zlatou

ohradou, to místo, na kterém bylo na počátku zplozeno a narozeno

těch deset kraleviců; tam také co rok ze všech deseti

údělů odváděli každému z nich prvotiny úrody. Byl tam

chrám Poseidónův, stadion dlouhý, široký pak tři sta stop

a přiměřené k těmto rozměrům výšky; bůh sám však měl

poněkud barbarskou podobu. Celý chrám mimo akrótéria

zevně potáhli stříbrem, akrótéria pak zlatem; uvnitř pak vylo-

žili strop z bělostné slonoviny zlatem a stříbrem a mosazí,

všechny pak ostatní plochy zdí, sloupů i podlahy obložili

mosazí. Dovnitř postavili zlaté sochy, boha Poseidóna stojícího

na voze a řídícího šest okřídlených koní, tak velikého, že

se dotýkal temenem stropu, kolem dokola pak sto Néréoven

na delfínech - tolik totiž jich bylo podle víry tehdejších lidí -

i mnoho jiných soch věnovaných od soukromých lidí tam

bylo. Venku kolem chrámu stály sochy všech oněch deseti

králů ze zlata, jejich žen i všech potomků a mnoho jiných

velikých obětních darů, věnovaných od králů i soukromníků,

jak ze samé obce, tak od okolních poddaných. Dále tam byl

oltář, shodující se co do velikosti i práce s touto stavbou,

a královský dům, rovněž tak slušící jak velikosti říše, tak

nádheře svatyně. Co se pak týče studní se studeným a horkým

pramenem, jež obsahovaly nevyčerpatelné množství vody

a z nichž jedna i druhá byla neobyčejně užitečná lahodností

a výborností své vody, upravili si je tak, že je obklopili budovami,

vysázeli kolem dokola stromy, hodící se k vodám, i zří-

dili vůkol lázně, jednak pod širým nebem, jednak kryté s teplou

vodou pro zimu, zvláštní pro královskou rodinu a zvláštní

pro soukromníky, dále pak jiné pro ženy a jiné jako koupadlo

pro koně a ostatní dobytek, každé z nich s příslušnou výpravou.

Odtok pak vedli do Poseidónova háje, v němž rostly

rozmanité stromy, pro výbornost půdy nadobyčejné krásy

i výšky, a pak vodovodem podél mostů do vnějších pásů. Tam

pak bylo zřízeno mnoho chrámů mnoha bohů i mnoho sadů

a cvičiště, zvlášť jedno pro muže, druhé pro koně, každé na

jednom z kruhovitých ostrovů; zejména však byl uprostřed

většího ostrova hippodromos pro závod koňských spřežení;

měl na šířku jedno stadion, do délky pak se táhl po celém

obvodě ostrova. Podél něho byly z té i oné strany strážní

budovy pro obyčejné mužstvo králových strážců; věrnějším

byla přikázána strážní služba na menším kruhu blíže u akro-

pole, těm pak, kteří věrností ze všech nejvíce vynikali, byly

dány příbytky uvnitř akropole kolem samých králů. Loděnice

byly plny triér i nářadí, která náleží k triérám, a vším byly

vhodně opatřeny. Okolí královského příbytku bylo tedy takto

zařízeno. Za třemi vnějšími přístavy šla od samého moře

kolem dokola zeď, vzdálená všude padesát stadií od největší-

ho pásu a přístavu; její konce se sbíhaly v jedno u ústí průkopu

do moře. Tento pak celý prostor byl zastavěn četnými

a hustými domy, ústí pak a největší přístav se hemžily loďmi

a kupci, přicházejícími ze všech stran, jichž množství působilo

ve dne i v noci křik a rozmanitý hluk i lomoz.

O městě samém i o okolí starobylého sídla jest tedy nyní

řečeno skoro všechno, jak bylo tenkráte vypravováno; pokusme

se nyní vylíčiti povahu ostatní země i způsob jejího

zařízení. Především tedy podle vypravování zdvihal se ostrov

z moře velmi vysoko a příkře, ale krajina kolem města

byla úplná rovina; objímala město a sama byla kolem dokola

objímána horami, svažujícími se až k moři, holá a rovná,

podoby obdélné, prostírající se na jedné i druhé straně tři

tisíce stadií a na šířku majíc od moře vzhůru středem dva

tisíce. Tato pak část celého ostrova byla obrácena k jihu,

chráněna proti straně severní. Hory kolem ní tehdy prý vynikaly

množstvím i velikostí a krásou nade všechny nynější,

chovajíce v sobě četné bohaté osady perioiků a řeky i močály

a luhy s hojnou potravou pro všeliká zvířata krotká i divoká,

i lesy, rozmanité jak množstvím tak druhy stromů a poskytující

hojně dříví pro všechny práce. Takto pak byla ta

rovina upravena jednak od přírody, jednak od mnoha králů

za dlouhý čas. Byl to celkem podlouhlý, pravoúhlý čtyřúhelník;

co chybělo, bylo zarovnáno příkopem, kolem dokola

vykopaným; co se pak týče jeho hloubky a šířky i délky,

nelze uvěřiti vypravování, že by dílo rukou lidských - vedle

jiných prací - mohlo býti tak veliké, ale třeba říci, co jsme

slyšeli: byl vykopán sto stop hluboký, do šířky pak všude

stadion a táhl se kolem celé roviny v délce deseti tisíc stadií.

Přijímal vody, stékající z hor a vina se kolem roviny i přicházeje

z té i oné strany k městskému průplavu, vypouštěl je

tudy do moře. Shora pak vedly od něho rovné průkopy, široké

asi sto stop, rovinou zase do průplavu, vedoucího k moři;

jeden od druhého byl vzdálen sto stadií: tamtudy plavili z hor

do města dříví a sváželi po lodích dolů i ostatní zboží, spojivše

umělými průplavy ony průkopy jednak napříč mezi sebou,

jednak s městem.

Žeň měli dvakrát do roka, v zimě pomocí dešťové vláhy

z nebes, v létě pak zavádějíce na pole z průkopu vodu, kterou

rodí země. Co se týče branného mužstva, bylo ustanoveno,

aby z boje schopných mužů na rovině poskytoval každý sta-

tek po muži vůdci; velikost jednoho statku byla sto čtverečních

stadií a všech statků bylo šedesát tisíc; na horách však

a v ostatních částech země bylo podle vypravování nesčetné

množství lidí a všichni byli po bydlištích a dědinách přiděleni

k těmto statkům v poslušnost vůdců. Každý vůdce měl povinnost,

poskytovati do války šestou část válečného vozu, takže

bylo deset tisíc vozů, dále dva jezdecké koně a dva jezdce,

mimo to tažné spřežení bez vozu a k němu bojovníka s malým

štítem i otěžníka pro oba koně, pak dva těžkooděnce, dva

lučištníky a dva prakovníky, pak tři lehkooděnce kamenometné

a tři kopiníky, konečně čtyři lodníky k osazení tisíce dvou

set lodí. Branná moc království byla tedy takto zřízena; jinak

tomu bylo v každé z ostatních devíti obcí, což by však dlouho

trvalo vykládati.

Co se pak týče úřadů a hodností, byly již od počátku takto

zařízeny: z deseti králů jeden každý ve svém údělu a ve své

obci měl moc nad muži i nad většinou zákonů, trestaje

a usmrcuje kohokoli chtěl; ale vespolná vláda a vzájemný

styk mezi nimi řídil se podle ustanovení Poseidónových, jak

jim je odevzdal zákon a pravidla, napsaná od předků na mosazné

desce, jež byla uložena uprostřed ostrova v chrámě

Poseidónově. Tam se shromažďovali střídavě jednou pátého

a podruhé šestého roku - aby tak byli stejně spravedliví k sudému

i lichému - ve shromáždění pak jednak se radili o společných

věcech, jednak vyšetřovali, zdali se kdo čím provinil,

a soudili. Kdykoli pak hodlali souditi, dávali si napřed vespolek

takovéto záruky. V posvátném okrese Poseidonově byli

chováni na svobodě býci; tu těch deset králů zůstalo o samotě

a pomodlivše se bohu, aby chytili oblíbenou mu oběť, honili

ony býky bez železných zbraní, toliko dřevěnými kyji a osidly;

kterého z býků chytili, přivedše jej k desce zabíjeli jej

u jejího horního kraje, tak aby krev stékala po písmenech. Na

desce pak byla mimo zákony přísaha, vyslovující veliké kletby

proti neposlušným. Když pak tu podle svých obětních řádů

spálili všechny údy býka, naplnili měsidlo a vhodili do něho

za každého drobet sražené krve, ostatní pak krev odnesli do

ohně, očistivše kolem dokola desku; potom nabírajíce zlatými

naběračkami z měsidla a ulévajíce do ohně přísahali, že

budou souditi podle zákonů na desce a že potrestají toho, kdo

se snad něčím v minulosti provinil, jakož i v budoucnosti že

žádného z předpisů vědomě nepřestoupí a že nebudou proti

zákonům vlásti ani poslouchati vládce jinak, než bude-li roz-

kazovati podle otcovských zákonů. Když toto každý z nich

byl slíbil za sebe i za svůj rod a když se byl napil i uložil číši

jako obětní dar do chrámu božího, věnovali se hostině a potřebám

svého těla. Když pak nastala tma a oheň zápalných

obětí byl vyhaslý, všichni obleknuvše se v nejkrásnější tmavomodré

roucho usedali na zemi u žároviště přísežního ohně;

tu pak v noci, po uhašení všeho ohně kolem po chrámě, byli

souzeni i soudili, jestliže kdo z nich koho obviňoval z nějakého

přestoupení zákona; po skončeném soudě, když nastalo

světlo, zapisovali rozsudky na zlatou desku a ukládali ji na

památku i s rouchy. Bylo pak mnoho zvláštních zákonů o právech

jednotlivých králů, nad jiné však nejdůležitější ten, že

nikdy nepozdvihnou zbraní proti sobě navzájem, nýbrž že

všichni budou pomáhati, jestliže by se někdo z nich v některé

obci pokoušel svrhnouti královský rod, a že společně, jako

jejich předkové, budou se raditi o rozhodnutích o válce

i ostatních věcech, ponechávajíce vrchní vládu rodu Atlantskému.

Avšak o smrti některého z příbuzných rozhodovati

král neměl moci, kdyby odsouzení nebylo schváleno většinou

ze všech desíti.

Tuto tak velikou a takovouto moc, jež byla tenkráte v oné

zemi, sebral a přivedl bůh proti této naší zemi z takovéto asi,

jak se vypravuje, příčiny. Po mnoho pokolení, pokud v nich

působila božská přirozenost, byli poslušní zákonů a chovali

se přátelsky k sourodému božskému plemeni; měli smýšlení

pravdivé a veskrze ušlechtilé, vedouce si v každém osudu

i vespolek mezi sebou mírně a s rozumem. Proto pomíjejíce

vše mimo mravní i tělesnou dokonalost málo cenili vezdejší

statky a lhostejně, spíše jako břímě nesli spoustu svého zlata

i ostatního majetku. Nebyli opojeni rozmařilostí ani neupadali

v chyby, ztrácejíce pro bohatství vládu nad sebou samými,

nýbrž střízliví bystře hleděli, že i všechny tyto statky rostou

ze společného přátelství, spojeného s dokonalostí, kdežto

shonem za těmito věcmi a ceněním jich hynou tyto věci samy

a ono přátelství hyne spolu s nimi.

Z takovýchto pak zásad a působením božské přirozenosti,

dosud v nich trvající, rostlo jim všechno, co jsme dříve vylíčili.

Ale když božská částka v nich mizela, směšujíc se opět

a opět s mnohým živlem smrtelným, a povaha lidská nabýva-

la převahy, tehdy již nemajíce síly snášeti vezdejší statky,

kazili se a ohyzdnými se jevili tomu, kdo dovedl viděti, protože

ztratili nejkrásnější z nejvzácnějších statků; ale lidem,

neschopným viděti život vpravdě blažený, zdáli se právě teh-

dy nejkrásnější a nejblaženější, když se plnili nespravedlivou

zištností a mocí. Tu pak bůh bohů Zeus, podle zákonů kralující

a svou mocí toto všechno vidoucí, zpozorovav, že řádné

pokolení jest v bídném stavu, pojal úmysl uvaliti na ně trest,

aby zmoudřeli a napravili způsob svého života; shromáždil

všechny bohy do jejich nejslavnostnějšího příbytku, který

stojí uprostřed všehomíra a z něhož jest viděti všechno, cokoli

bylo stvořeno, a shromáždiv je pravil: [konec textu ztracen]

 

 

 


 

komentář: Ano, ano.. ostrov Atlantis - domov synů božích, vyspělé civilizace, při velkém zemětřesení potopený. Naštěstí záznamy o něm přetrvaly v egyptských archivech uchovávaných po tisíciletí v chrámech odolávajíce času. Civilizace na jednu stranu obdivovaná, na druhou proklínaná. Neobyčjnou sílu a možnosti dlouho využívala ku prospěchu všech, pak však úmysly potemněly a bylo to vše zneužito a propadlo zkáze… nicméně zůstává naším pradomovem.

02.02.2012 19:42:44
thovtovamoudrost

"Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl přitom lásku, jsem jako zvučící kov a řinčící plech.
Kdybych měl dar promlouvat z vnuknutí, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všechno, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic.
A kdybych rozdal v almužnách všechno, co mám a (pro druhého) do ohně skočil, ale neměl přitom lásku, nic mi to neprospěje."
(Sv. Pavel, Kor. 13.)

Moudrost překonávající propasti času
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one