Křesťanství, filosofie, hermetismus a další duchovní texty.Evangelia, rozpravy, pověsti. Egypt. Náboženství, historie, spiritualita.
thCA8M9PDT.jpg
Jeden z nejzajímavějších gnostických textů. Kdo je autorem tohoto podivuhodného zjevení?
Od Moci jsem já poslána byla a k těm, kdo na mě myslí, jsem přišla; a mezi těmi, kteří po mně pátrají, jsem byla objevena.
Pohleďte na mě, vy, kdo na mě myslíte, a vy, naslouchající - poslouchejte!
Vy, kteří na mě čekáte, přijměte mě a neodhánějte mě od svých očí; neodsuzujte mě hlasem, ani nezacpávejte si sluchu přede mnou a nezůstávejte mě nikde a nikdy neznalí.
Mějte se na pozoru a nezapomínejte ne mě!
Já jsem totiž první i poslední.
Já jsem uctívaná i zavrhovaná.
Já jsem děvka i světice.
Já jsem žena i panna.
Já jsem matka i dcera.
Já jsem částmi těla mé matky.
Já jsem neplodná a mám mnoho dětí.
Já jsem ta, jež se často vdává, a přesto nemám manžela.
Já jsem ta, která rodí, i ta, která je neplodná.
Já jsem útěchou svých porodních bolestí.
Já jsem nevěsta i ženich a můj manžel je ten, který mě zplodil.
Já jsem matkou mého otce a sestrou mého manžela a on je mým potomkem.
Já jsem služebnicí toho, kdo mne zplodil, a jsem vládcem svého potomka. Je to on, který mě zplodil na počátku času při zrození, on je mým potomkem v čase a má síla je z něj.
Já jsem žezlem jeho moci v mládí a on je mou holí v mém stáří. Cokoli on chce, to se stane ve mně.
Já jsem ticho, které je nezachytitelné, i myšlenka, která se stále vrací.
Já jsem hlas, jehož zvuk je mnohočetný, i slovo, jehož podoba je mnohá.
Já jsem vyslovením svého jména.
Proč vy, kteří mě nenávidíte, mě milujete a nenávidíte vy, kdo mě milujete?
Vy, kteří mě zapíráte, mě vyznáváte (vyznejte), a kdo mě vyznáváte, mě zapíráte (zapřete).
Vy, kteří o mně mluvíte pravdu, o mně lžete a vy, kdo o mně lžete, mluv[í]te pravdu.
Vy, kteří mě znáte, zapomeňte na mě, a vy, kdo mě neznáte, mě poznejte!
Já jsem totiž poznání i neznalost.
Já jsem stud i odvaha.
Já jsem beze studu i jsem stydlivá.
Já jsem odvážná i bázlivá.
Já jsem válka i mír.
Slyšte mě: Já jsem ta zavržená i ta velká!
Pohleďte na moji chudobu i na mé bohatství!
Nevyvyšujte se nade mě, jsem-li svržena dolů na zem, protože mě najdete v těch, kteří přijdou.
Nepohrdejte mnou, ležím-li ve špíně, ani neodcházejte a nenechávejte mě zavrženou a najdete mě v královstvích.
Neodvrhujte mě, jsem-li vyhnána mezi zatracence na nejspodnější místa, ani se mi neposmívejte.
Neshazujte mě bezcitně mezi zavržené. Já jsem milosrdná a jsem i přísná.
Poslouchejte! Nemějte v nenávisti mou poslušnost a neobdivujte moji tvrdost.
Neopouštějte mě v mé slabosti a nebojte se mé moci. Proč pohrdáte mým strachem a proklínáte mou pýchu?
Já jsem ta, která je ve všem strachu, a silou v chvění.
Já jsem ta, která je nemocná i zdravá v radosti.
Já jsem nerozumná a jsem moudrá.
Proč jste mě nenáviděli ve svých myšlenkách?
Protože jsem byla mlčenlivá mezi tichými? Já se objevuji a mluvím.
Proč jste mne tedy nenáviděli, Řekové?
Protože jsem barbarka mezi barbary?
Vždyť já jsem moudrostí Řeků i znalostí barbarů.
Já jsem soudce Řeků i barbarů a jsem ta, jejíchž podob je v Egyptě mnoho, a ta, která mezi barbary podobu nemá.
Já jsem ta, kterou všude nenáviděli, i ta, která byla všude milována.
Já jsem ta, která je nazývána Životem, ale vy mě nazýváte Smrtí.
Já jsem ta, která je nazývána Zákonem, ale vy mě nazýváte Nezákonností.
Já jsem ta, kterou jste pronásledovali, a jsem tou, které jste se zmocnili.
Já jsem ta, kterou jste rozptýlili, a jsem tou, již jste shromáždili.
Já jsem ta, před níž jste se styděli, a ta, k níž jste byli nestoudní.
Já jsem ta, která nemá žádné svátky, i ta, která má svátky mnohé.
Já jsem bezbožná i jsem ta, jejíž Bůh je velký.
Já jsem ta, již jste se uctívali, i jíž jste pohrdli.
Já jsem neučená a přesto se ode mne všichni učí.
Já jsem ta, jíž jste opovrhli, i ta, na kterou (přesto) myslíte.
Já jsem ta, před níž jste se schovali, i které jste se ukazáli. Kdekoli se ukryjete, sama se vám zjevím, kdekoli se objevíte, já se před vámi skryji.
Vy, kteří jste mě opustili pro své skutky z nerozumnosti a kvůli (potěšení?), vezměte mě zpět skrze porozumění a bolest.
Přijměte mě k sobě z míst, která jsou zavržená a pomíjivá, vyprosťte mě od toho, co je dobré, a přesto v zavržení.
Přijměte mě k sobě bezostyšně i s ostychem a bezostyšně i se studem pokárejte mé části v sobě.
Přijďte ke mně, vy, kdo mě znáte, stejně jako vy, kdo znáte mé části, a ustanovte ty velké v těch malých a prvně stvořených [částech].
Vraťte se k dětství a neopovrhujte jím, protože je malé a slabé. Ani neodtrhujte velké [části] od malých, neboť skrze malé je poznáváno velké.
Proč mě proklínáte i ctíte?
Zraňujete tím i jste milosrdní.
Neoddělujte mě od těch prvních, které jste poznali, ani nikoho neodhánějte. Neodvracejte nikoho [ode mě?], jinak se od vás odvrátí [Bůh] a nepoznáte jej, [ani mě?].
[Vězte, že] to, co je mé, [mě zná?]. Já znám ty první a ti, kteří přišli po nich, znají mě.
Já jsem totiž Dokonalá Mysl a spočinutí [všech?].
Já jsem znalost toho, jak mě hledat, a nalezení pro ty, kteří po mně pátrají; odpověď pro ty, kteří se tázají. Pro mocnosti jsem mocí ve svém poznání, pro seslané anděly ve svém slově, pro bohy, kteří jsou uprostřed, ve své [mysli?]. Duchové všech mužů jsou u (okolo) mě, a [duchové] žen ve mně.
Já jsem ta, která je uctívána a velebena, i ta, jíž s opovržením pohrdají.
Já jsem mír, ale i válka přichází kvůli mně.
Já jsem cizinka i občanka.
Já jsem smysl i ta, která smysl nemá.
Ti, kteří vznikli ze spojení se mnou, mě neznají, a ti, kteří nevznikli spojením se mnou, mě znají. Ti, kteří jsou mi blízko, mě neznají, a ti, kteří jsou daleko od mě, jsou ti, kteří mě poznali. Když jsem vám byla blízko, vy jste se ode mě vzdálili, a nyní, když mám k vám daleko, jsem vám blízko.
Já jsem [uvnitř?].
Já jsem [z podstat?].
Já jsem [příčina?] stvoření duchů.
Já jsem [příčina? žádosti] duší.
Já jsem zachytitelná i nezachytitelná.
Já jsem spojení i rozdělení.
Já jsem stálost a já jsem pomíjení.
Já sestupuji dolu, a [přesto] za mnou vystupují nahoru.
Já jsem soud i odpuštění.
Já jsem bez hříchu a kořen hříchu vychází ze mne.
Já jsem touha v očích, a ve mě je zdrženlivost mysli.
Já jsem slyšení každému přístupné i řeč, kterou nemožno pochopit.
Já jsem němá, která nemluví, a mých slov je mnoho.
Naslouchejte mi v jemnosti a poučte se o mně v tvrdosti.
Já jsem ta, která volá, a ta, jež byla vyhnána na tvář země.
Já jsem ta, která připravuje chléb, a ta, jejíž mysl je uvnitř.
Já jsem poznáním mého jména.
Já jsem ta, která volá i poslouchá.
Zjevuji se i [chodím ve skrytu]. Pečetím [i otevírám?].
Já jsem [žalobce] i obhajoba.
Já jsem ta, kterou nazývají Pravda, i nepravost; chválíte mě i pomlouváte.
Vy, kteří jste byli poraženi: vynášíte rozsudek ještě dříve než oni vynesou soud nad vámi; protože soudce i stranění jsou ve vás. Když jím budete odsouzeni, kdo vás osvobodí? A když jím budete osvobozeni, kdo vás bude schopen zadržet?
Vždyť to, co je ve vás, je jako to, co je mimo vás; a ten, který vás stvořil na povrchu, dal tvar i vašemu vnitřku. A to, co vidíte vně sebe, je i to, co vidíte uvnitř sebe. Je to viditelné a je to váš oděv.
Slyšte mě, naslouchající, a poučte se z mých slov!
Já jsem slyšení, které je každému dosažitelné, a jsem i řečí, která nemůže být pochopena.
Jsem jméno zvuku a zvuk jména.
Jsem znak písmena a znaménko rozdělení.
Já jsem [... ...] [... ... ... ...] [... ... ... ...]
[Já jsem] světlo [a já jsem stín?]
[Slyšte mě(?), vy], naslouchající, [co vám říkám(?):]
[... k sobě (k vám) ... bude žít(?)... ] velkou moc [... ... ... ...] [, ale nikdo?] nedokáže vyslovit jméno, pouze ten, který mě stvořil. Já ale vyslovím jeho jméno.
Pohleďte tedy na jeho slova a všechno napsané, co se naplnilo.
Vězte, vy posluchači, a vy, andělé, a vy, poslové a duchové, kteří jste vstali z mrtvých, že já jsem ta, která je samojediná, a nemám nikoho, kdo mne bude soudit.
Je mnoho lákavých podob, jež jsou v četných hříších, nezdrženlivosti a zavrženíhodných vášních a prchavých radostech, které k sobě připoutávají, dokud ti nevystřízliví a neuniknou vzhůru do místa spočinutí. Tam mne najdou a budou žít a již nezemřou.
11.09.2015 19:06:14
thovtovamoudrost

"Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl přitom lásku, jsem jako zvučící kov a řinčící plech.
Kdybych měl dar promlouvat z vnuknutí, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všechno, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic.
A kdybych rozdal v almužnách všechno, co mám a (pro druhého) do ohně skočil, ale neměl přitom lásku, nic mi to neprospěje."
(Sv. Pavel, Kor. 13.)

Moudrost překonávající propasti času
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one