Křesťanství, filosofie, hermetismus a další duchovní texty.Evangelia, rozpravy, pověsti. Egypt. Náboženství, historie, spiritualita.

Řeč Herma Trismegista k Tatovi

herm4.jpg


Řeč Herma Trismegista k Tatovi

 

POHÁR NEBOLI JEDNOTA

 

(1) Jelikož Tvůrce učinil celý Kosmos nikoli rukama, nýbrž Slovem, přemítej o Něm takto: jako o tom, kdo je přítomný a kdo vždy jest, kdo vše učinil a je Jeden Jediný; jako o tom, kdo svou vůlí vytvořil vše, co jest. Toto je totiž jeho tělo, které není hmatatelné ani viditelné ani měřitelné ani rozlehlé ani podobné ničemu jinému. Není přece ohněm, ani vodou, ani vzduchem, ani duchem, nýbrž to vše je díky Němu. Protože je dobrý, pojal úmysl zasvětit toto vše Sobě Jedinému a zkrášlit zemi.

(2) Jako šperk božského těla seslal Člověka, smrtelného živého tvora jako šperk tvora nesmrtelného. <Tento> šperk získal ovšem oproti ostatním živým tvorům a oproti Kosmu navíc Řeč a Mysl. A tento Člověk se stal divákem božího díla, i užasl a poznal Stvořitele.

(3) Řeč, Tate, rozdělil tedy <Bůh> mezi všechny lidi, Mysl však nikoliv. Ale ne snad, že by některým <z nich> nepřál: vždyť nepřejícnost nepřichází odtud, nýbrž povstává <zde> dole v duších lidí, kteří nemají Mysl.

Tat: A proč tedy, otče, nerozdělil Bůh Mysl všem?

Hermés: Chtěl ji postavit doprostřed, synu, jako cenu, kterou si duše mají vybojovat.

(4) Tat: A kam ji postavil?

Hermés: Naplnil Jí veliký Pohár, seslal jej dolů a ustanovil hlasatele, jemuž přikázal hlásat lidským srdcím toto:

“Ponoř se, to, které můžeš, do tohoto Poháru; to, které věříš, že vystoupíš k Tomu, kdo tento Pohár seslal; to, které poznáváš, k čemu jsi povstalo.”

Ti pak, kdo této zvěsti porozuměli a ponořili se do Mysli, získali účast na známosti a stali se dovršenými lidi, neboť přijali Mysl.

Ti však, kdo se s onou zvěstí minuli, jsou sice sami rozumní, ale Mysl nepřijali, a proto jim není známo, k čemu povstali a díky jakým <počátkům>. (5)Jejich vnímání mají blízko k vnímáním nerozumných tvorů. Jejich povaha spočívá v náruživosti a vášni, nad ničím nežasnou, a to ani nad tím, co stojí za podívanou; oddávají se rozkoším a choutkám <svých> těl a věří, že kvůli nim člověk povstal.

Ti však, Tate, kdo získali účast na onom vznešeném daru od Boha, ti jsou co do svých skutků ve srovnání <s těmi druhými jako> nesmrtelní oproti smrtelným. Objali v sobě svou Myslí vše, co je na zemi, na nebi, i pokud je co nad nebem. Až tak vysoko se pozvedli, uviděli Dobro a spatřivši je, začali své vezdejší živobytí považovat za špatný vtip. Jsou povzneseni nad vše tělesné i netělesné a spěchají k Jednomu a Jedinému.

(6) Toto je vědění Mysli, Tate, punc božských věcí a poznání Boha - neboť onen Pohár je božský.

Tat: I já chci být ponořen, otče.

Hermés: Pokud nejprve nebudeš nenávidět své tělo, synu, nebudeš schopen milovat sebe sama. Jakmile však začneš milovat sebe sama, nabydeš Mysl; a když budeš mít Mysl, získáš i účast na vědění.

Tat: Jak to myslíš, otče?

Hermés: Je přece nemožné, synu, upínat se k obojímu: ke smrtelnému i k božskému. Jsou totiž dva druhy toho, co je: tělesné a netělesné; v tom prvním je smrtelné, v tom druhém je božské. Volba jednoho z nich je ponechána na tom, kdo chce volit. Kde ovšem nezbývá než si zvolit, tam obojí <naráz mít> nelze. Pokud je odstrčeno jedno, projeví se působení druhého.

(7) Působení toho mocnějšího je pak nejen nejkrásnější volbou, jaké může volící dojít - totiž aby byl člověk zbožštěn - nýbrž ukazuje i úctu k Bohu. Působení toho slabšího však přivodilo zkázu Člověka. Proti Bohu se ovšem neprovinil v ničem jiném než v tom, že tak jako když průvody procházející středem nejsou samy schopny nic uskutečnit, nýbrž se jen pletou pod nohy ostatním, stejně tak i oni pouze pochodují Kosmem v průvodech, k nimž se přidali pod vlivem tělesných rozkoší.

(8) Když se tomu tedy má takto, Tate, pak nám Bůh nabídl a bude nabízet vše, co je od Něho. Na nás je, abychom to stačili přijímat a neselhali. Neboť Bůh je nevinný: my sami jsme viníky věcí zlých, když jim dáváme přednost před dobrými. Vidíš, synu, kolika těly je nám třeba projít, kolika chóry daimónů, kolika drahami hvězd a <jejich> soudržností, abychom přispěchali k Jednomu a Jedinému <Bohu>. Neboť Dobro je přístupné, bez hranic a bez konce, a samo o sobě je navíc bez počátku - to jen nám se zdá, že jeho počátkem je známost. (9) Známost se však nestává počátkem Dobra, nýbrž <pouze> nám poskytuje počátek našeho seznamování s Ním. Chopme se tedy rychle tohoto počátku a všechno rychle projdeme.

Velmi křivolaká je však ta cesta, na níž máme opouštět věci, které nás obvykle obklopují, a vracet se k těm, jež jsou dávné a původní. Vždyť věci, které se jeví, nás těší, nezjevné však vzbuzují nedůvěru. Zjevným je ovšem zjevnější vše zlé, zatímco Dobro je jim nezjevné; nemá totiž tvar ani výraz. Proto je podobné sobě samému, ale nepodobné všemu ostatnímu. Je totiž nemožné, aby se netělesné zjevovalo tělu. (10) Toto je rozdíl mezi podobným a nepodobným, a nedostatek nepodobného vůči podobnému.

Neboť Jednota je počátkem a kořenem všeho a je ve všem jako kořen a počátek. Bez počátku pak není nic. Počátek však není z ničeho, než ze sebe sama, protože je počátkem všeho ostatního. Tím je ovšem právě proto, že se mu jiného počátku nedostalo. Jelikož je tedy Jednota počátkem, obsahuje v sobě zároveň všechna čísla, sama v žádném obsažena; plodí všechna čísla, sama jiným číslem nezplozena. (11) Vše zplozené je pak nedokonalé a dělitelné, může růst nebo se zmenšovat; dokonalému se však nic takového nestává. Co pak může růst, roste od Jednoty, je to však v zajetí své vlastní slabosti, neboť to již není schopno obsáhnout Jednotu.

Toto je tedy obraz Boha, Tate, který jsem se ti pokusil načrtnout, nakolik je to možné. Pokud onen obraz přesně nazřeš a poznáš očima srdce, věř mi, synu, nalezneš cestu k tomu, co je nahoře. Spíše tě však povede sám ten obraz. Ta podívaná má totiž jednu zvláštní vlastnost: Zmocňuje se těch, kdo dospěli až k jejímu nazření, a přitahuje je, jak se říká, jako magnetovec železo.
...

 

21.06.2014 18:44:14
thovtovamoudrost

"Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl přitom lásku, jsem jako zvučící kov a řinčící plech.
Kdybych měl dar promlouvat z vnuknutí, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všechno, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic.
A kdybych rozdal v almužnách všechno, co mám a (pro druhého) do ohně skočil, ale neměl přitom lásku, nic mi to neprospěje."
(Sv. Pavel, Kor. 13.)

Moudrost překonávající propasti času
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one