Křesťanství, filosofie, hermetismus a další duchovní texty.Evangelia, rozpravy, pověsti. Egypt. Náboženství, historie, spiritualita.
hathor-relief-color-AT-E-094SP.jpg
Jakou úlohu hrály v Egyptě ženy? Jaké měly místo a podíl na vládě? Byli všichni faraoni muži? Nebylo to všechno jinak? Úplnou a celou pravdu asi již nezjistíme, můžeme však odhalit malé střípky souvislostí a nechat se jimi inspirovat k úvaze o podobě dávného Egypta. Nedostatek znalostí a zlomkovité prameny nás nutí pohybovat se v oblasti teorií a domněnek, celá egyptologická věda a výklad dějin jsou však jen určitými pohledy založenými na teoriích. Zde nabízím jiný úhel pohledu.
Když se podíváme na původní nápisy dávných egyptských panovníků, všimneme si, že jsou typické množstvím titulů, jimiž jsou králové označováni. Některé příklady jsou uvedeny v předchozích článcích. Panovníci dávali svá jména s doprovodnými texty na památníky, které nechali zbudovat, např. obelisky, které jsou toho nejtypičtějším příkladem a samy měly za cíl uchovávat památku na svého autora na věčné časy.
První poznatek je, že jména dynastických králů by mohla patřit i ženám. Obecně se všechna překládají do mužského rodu a předpokládá se, že všichni byli muži, je to však jen tradice nebo odhad - podle samotného jména se nedá vždy úplně poznat rod osoby. Zejména se to týká tzv. královských jmen. Např. královna Hatšepsut se nechávala nazývat královským jménem Maat-ka-re, z čehož se rod nedá zjistit, resp. je implicitně mužský. Ač žena, používá tzv. Hórovo jméno, jež se překládá jako "Hórus, mocné ka". Tato panovnice také používá titul "Hór", "Král H. a D. Egypta" a d., stejné jako ostatní mužští králové. Jestliže i žena používá mužské tituly, pak takových žen na trůnech teoreticky mohlo být více a podle samotných nápisů to nedokážeme vždy poznat. Zastavme se však u těchto titulů, i ty totiž mohou leccos napovědět.
Nejpoužívanější je titul "Král H. a D. Egypta", což je ustálený překlad pocházející již z počátků 19. století. I začátečník si však všimne několika věcí. Zaprvé, toto slovo má ženské koncovky. Zadruhé skládá se z obrázku včely a třtinového prutu. Dříve se tento titul někdy překládal jako "královská včela", což se zdá být "doslovným překladem" těchto obrázků. Jinými slovy a vzhledem ke gramatické existenci ženských koncovek, by se dal výraz přeložit také jako "včelí královna", královna včelího úlu. Má to i určitou logiku - včelí roj přeci nemá krále, ale královnu, matku - včelí královna je žena. "Král H. a D. Egypta" je mužská interpretace, která je spíš určitou touhou, aby tento titul odpovídal představám vědců - mužů. Povšimněme si mimochodem, že mezi egyptology nejsou žádné ženy.
Další, co je evidentní, ale jaksi mužskými badateli přehlížené, je že všichni králové používají jako další z titulů pojmenování "Obě Bohyně", resp. "Dvě Paní". Na jednom obrázku je supice a na druhém kobra. Kobří bohyně evidentně představuje ženskou podstatu, stejně tak jako supice Bohyni-Matku. V podobných úvahách bychom mohli pokračovat, stačí však vidět, že ženských titulů mají králové skoro tolik jako mužských.
Pak je zde další pojmenování, které je spíše příjmením. Mnoho panovníků má nějakou formu jména "Meri", znamenající "milovaný, spojený", často ve spojení s "Amon". Nejsem sám, kdo poukazuje na to, že toto jméno je předchůdcem nám známého a používaného jména "Mery", "Maria", ve spojením s "Amonem" pak "Maria-Amon", z čehož vzniklo hebrejské "Mariamné" - naše známá "Marie". Mnoho osob tohoto jména tedy mohlo být ženskými kněžkami boha Amona. Příjmení Meriamon měl ale na příklad i faraon Ramses.
Dostáváme se k samotnému výrazu "faraon". Ten se obecně odvozuje ze slov "Per-Aa", čili "velký dům". Egyptologové říkají, že tímto titulem se nazýval král, panovník, muž. Ovšem sami vědí a měli by vědět, že "domem", byly v Egyptě vždy zvány ženy, resp. byly jeho představitelky, přičemž dům se míní v širším významu, t.j.: rodina, rod, dynastie. Proto se bohyně Háthor nazývá tímto svým jménem, znamenajícím "Dům Hóra". Jiná významná bohyně se nazývá "Paní domu" (Nebthet). Proč? Protože žena byla v těchto společenstvích základem a zosobněním rodu.
Když se podíváme na titul faraon - "Velký dům", bylo by značně nepatřičné a proti reáliím Egypta dávat jej muži. Prostě to nedává smysl. Dům, jak lze snadno zjistit, byl vždy představován bohyní - zosobňován ženou.
Tyto a další souvislosti jsou v rozporu se standardizovaným výkladem egyptských dějin, avšak jsou blíže k původní domorodé tradici. Pokračovatelů těchto tradic je pár, začíná se jim však dostávat větší publicity. Mohu doporučit přednášky Stephena Mehlera a egyptského vykladače tradic Khemetu Abdul Hakima Awyana. Ti naznačují něco podobného - totiž, že západní vědci po celou dobu výzkumu historie Egypta nebrali v úvahu samotné názory Egypťanů! Kdyby se zeptali domorodých učenců na jejich výklad egyptských dějin, dostalo by se jim odpovědí na základě tradice předávané po generace a lišící se od evropských představ.
Možná si toho zakladatelé egyptologie byli vědomi, avšak bytostně proti tomu, a raději si zvolili vlastní výzkum a vytvořili si vlastní pojetí dějin, kde ústřední postavou učinili muže - faraona, obávaného krutého vládce a tyrana. To však spíše vypovídá o autorech těchto teorií než o skutečnosti. Vždyť národy Blízkého východu jsou dodnes známy tím, jak je v nich udržován kult matky a uctívána matka a žena, která je středem a hlavou rodiny a důležitější než muž, což odpovídá i tradicím Khemetu.
I na dochovaných zobrazeních a malbách je zachycen mužský panovník, vladař, sedící na trůně vždy se ženami za zády, tedy jako ten, komu byla předána vláda a moc ženou, vládkyní rodu. Nepochybně byl král dosazen a vládl pouze s požehnáním ženy, královny, viz obrázky Osirida a Isis, které to dobře ilustrují.
 
01.01.2015 19:32:25
thovtovamoudrost

"Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl přitom lásku, jsem jako zvučící kov a řinčící plech.
Kdybych měl dar promlouvat z vnuknutí, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všechno, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic.
A kdybych rozdal v almužnách všechno, co mám a (pro druhého) do ohně skočil, ale neměl přitom lásku, nic mi to neprospěje."
(Sv. Pavel, Kor. 13.)

Moudrost překonávající propasti času
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one