Křesťanství, filosofie, hermetismus a další duchovní texty.Evangelia, rozpravy, pověsti. Egypt. Náboženství, historie, spiritualita.

Ireneus O kacířích (a jejich bludech)

200px-Saint_Irenaeus.jpg
Z Pěti knih otce Ireneje proti kacířům, 2. století. Výňatky.

Literatura: Svatého Otce Irenea biskupa a mučeníka Patero kněh proti kacířstvím. Jan. Nep. František Desolda. V Praze: Dědictví sv. Prokopa, 1876. Irenaeus of Lyons. Robert M. Grant. London: Routledge, 1997.

Poněvadž někteří, odmítnuvše víry, uvádějí řeči lživé a "marná vypravování rodů, které hádky působí," jak praví apoštol, "spíše nežli vzdělání Boží, které je ve víře"; spojujíce lstivě strojenou přesvědčivost s podvodem, svádějí rozum lidí méně zkušených a uvádějí je v zajetí; falšujíce výroky Páně, špatnými jsouce vykladači krásných jeho slov, mnohé v záhubu uvrhují, odvracejíce je pod rouškou gnóze (poznání) od toho, kdo tento vesmír založil a uspořádal, jakoby mohli ukázati něco většího a vyššího nad tohoto Boha, který stvořil nebe i zemi i vše, co v nich jest; přesvědčivostí a výmluvnou řečí lákají k poznávání prosté duše a záludně je v záhubu přivádějí, učíce je rouhavým a bezbožným domněnkám o Stvořiteli, jelikož nejsou s to rozeznat lživé od pravdivého.
Neboť klam se neobjevuje sám o sobě, jaký je, z obavy, aby odhalen jsa, nebyl prozrazen, nýbrž je přesvědčivou rouškou záludně ozdoben, aby, jakkoliv je to neuvěřitelné a směšné, pomocí zevnějšího nalíčení se očím lidí méně zkušených zdál být pravdivější než samotná pravda; jak i jeden muž z nás, nad jiné výtečnější, o lidech onoho druhu pravil, totiž že "smaragd, drahokam skvostný a mnohými veleceněný, znehodnocen bývá uměle napodobeným sklem, dokud není znalce, jenž by, prohlédnuv jej, chytrostí dokázati uměl, že padělek jest. A když se měď či bronz přimísí do stříbra - kdo dokáže jej náležitě posouditi, není-li znalcem?" Aby tedy někteří naší vinou nebyli uchváceni jako ovce od vlků, nepoznávajíce je pro vnější ovčí roucho, jímž se lstivě zahalují, jichž se varovati nám přikázal Pán - ježto podobných slov s námi užívají, ale jinak smýšlejí - proto za potřebné jsem uznal, když jsem byl některé ze spisů žáků Valentinových, jak se sami nazývají, přečetl, abych ti zjevil jejich úžasná a hluboká mystéria, kterým "ne všichni rozumí".
Tyto věci učí, násilně překrucujíce dobrá a krásná slova na zlé a šeredné své výmysly. A důkazy toho se snaží nalézt nejen v evangeliích a spisů apoštolů, převracejíce výklady a lehkovážně je vysvětlujíce, ale i ze Zákona a proroků, poněvadž se v nich mnoho praví v podobenstvích a jinotajnými obrazy, jež lze mnoha způsoby vykládat, obracejí dvojsmyslností vykládajíce zle a lstivě podle svého úsudku, a tak odtrhují od pravdy ty, kteří víru v jednoho Pána Ježíše Krista, Syna Božího, pevně neopatrují.
Takové je jejich učení, které ani proroci nehlásali, ani Pán nekázal, ani apoštolové nepodali; které oni, jak se vychloubají, ve všem nad jiné poznali, čtouce z nepsaného a podle přísloví "spřádajíce provázky z písku", snaží se buď řeči apoštolů, podobenství Pána, nebo výroky proroků svým výrokům přizpůsobiti, aby jejich smyšlenky nezdály se být nedosvědčeny, při čemž narušují pořádek a spojení písem a jak mohou, články pravdy rozlučují. Přesazují a přeměňují, vytvářejíce jedno z druhého, a tak svádějí mnohé skrze přizpůsobené výroky Pána jako přízrak lživě pospojované.
Je to jako kdyby někdo skutečný portrét a podobu lidskou krásného obrazu krále dovedně od moudrého umělce z vzácných kamínků složeného rozbil, kamínky ty přeskládal a vytvořil z nich a zhotovil podobu psa nebo lišky, prohlašuje a dokazuje, že tento špatně sestavený obraz je ten krásný obraz králův, jejž byl moudrý řemeslník sestavil; ukazuje ke kamínkům, které první umělec krásně byl spojil v podobu krále, ale ten druhý je špatně přeskupil do podoby psa nebo lišky, a ukazováním těch kamínků klamal prosté duše neznající podobu královu a přesvědčoval, že tato zpotvořená tvář liščí je onen krásný obraz králův. Podobně tito lidé splétají babské historky a pak výroky a průpovědi a podobenství překrucujíce, usilují slova Boží těmto svým bajkám přizpůsobit.
Potom co sesbírají různá jména a výroky vytržené z přirozeného kontextu, přenášejí je, jak jsme řekli, do nepřirozeného a opačného významu, jednajíce podobně jako ti, kteří si pro sebe vymýšlí rozličná tvrzení a snaží se je sestavit z Homérových veršů, tak že se nezkušeným pak zdá, že byl Homér tyto verše s tímto zcela nově vytvořeným příběhem složil, a že mnozí se pak ptají, svedeni chytrým spojením těch veršů jsouce, zda skutečně Homér takto nebásnil. Tak na příklad může někdo popsat Homérovými verši Hérakla, kterého byl Eurystheus poslal pro pekelného psa do Hádu:

"To zplozenec Stenelův, vnuk Persea, řekna, odeslal (Il. XIX, 123)
mužného z domu Hérakla, jenž v srdci si stýskal (Od. X, 76)
těžce milém, k vykonání děl velikých jsa pokázán, (Od. XXI, 26)
z temností maje podsvětních vzít Hádovu šelmu. (Il. VIII, 368)
Šelť hrdě jak známý horský lev, důvěřuje síle, (Od. VI, 131)
města středem širokým hbitě, přáteli svými provázen, (Il. XXIV, 327)
mládenci milými a dívkami, též staršími starci; (Od. XI, 38)
všichni želí si ho velmi, jako by tu k smrti kráčel. (Il. XXIV, 328)
Však Hermes vede jej, spolu bystrooká jde Athéna; (Od. XI, 625)
Věděl on, jak uvnitř smutnil milovaný jeho bratřík." (Il. II, 409)

Nuže kdo upřímný a bezelstné mysli by nebyl dojat těmi verši a nedomníval se, že je tak Homér sám o té věci složil? Ale zkušený znalec obsahu básní Homérových uzná ovšem verše, nikoliv ale obsah, věda, že něco z nich pověděno bylo o Odysseovi, něco o Hérakleovi samém, něco o Priamovi, něco o Menelaovi a Agamemnonovi. Když však tyto verše rozebere a vrátí každý do svého původního uspořádání, předložený příběh zanikne. Tak i kdo se v srdci svém nezvratně drží pravidla pravdy, obdrženého při křtu, pozná jména a výroky a podobenství z písem, ale rouhavou tu jejich nauku neuzná. Neboť i když pozná drahokamy, přeci nepřijme lišku místo králova obrazu. Položí-li však jeden každý výrok na své místo, do svého kontextu, a uspořádá-li jej do souladu s tělem pravdy, strhne tento jejich výmysl a ukáže jeho nespojitost.

 

12.12.2015 17:33:30
thovtovamoudrost

"Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl přitom lásku, jsem jako zvučící kov a řinčící plech.
Kdybych měl dar promlouvat z vnuknutí, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všechno, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic.
A kdybych rozdal v almužnách všechno, co mám a (pro druhého) do ohně skočil, ale neměl přitom lásku, nic mi to neprospěje."
(Sv. Pavel, Kor. 13.)

Moudrost překonávající propasti času
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one