Křesťanství, filosofie, hermetismus a další duchovní texty.Evangelia, rozpravy, pověsti. Egypt. Náboženství, historie, spiritualita.

Jidášovo evangelium

jud.jpg
Pozoruhodný gnostický text, dochovaný jen náhodou, který byl na necelá dvě tisíciletí ztracený a světu se představil až v r. 2006. Panuje souhlas, že text je autentický a pochází z 2. století po Kr. Jidáš je v něm líčen jako ten, který přijal náročnou a nevděčnou úlohu, kterou si znepřátelil svůj lid, avšak také ten, kdo pochopil více než ostatní učedníci.

PŘEDMLUVA

Tajné pojednání o zjevení, které Ježíš předal Jidáši Iškariotskému během tři dnů, před tím, než oslavil svátek Velikonoc.

JEŽÍŠOVO POZEMSKÉ PŮSOBENÍ

Když se objevil na zemi, činil zázraky a velké divy pro spásu lidstva. A zatímco někteří šli cestou spravedlnosti, jiní kráčeli ve svých nepravostech, a tak bylo povoláno dvanáct učedníků. A rozmlouval s nimi o božských tajemstvích světa a o tom, co se bude dít na konci věků. Často se svým učedníkům neukazoval on sám, ale zjevoval se mezi nimi v podobě dítěte.

DEN PRVNÍ. JEŽÍŠ ROZMLOUVÁ SE SVÝMI UČEDNÍKY

Jednoho dne byl se svými učedníky v Judeji a nalezl je společně sedící a shromážděné při náboženském obřadu. Když přistoupil k sedícím učedníkům, shromážděným a nabízejícím děkovnou modlitbu nad chlebem, zasmál se.

Učedníci mu řekli: "Mistře, proč se směješ naší modlitbě díkuvzdání? Udělali jsme to, co je správné."

On odpověděl a řekl jim: "Já se vám nesměji. Vy to nečiníte ze své vlastní vůle, ale proto, aby tím byl oslaven š bůh."

Oni řekli: "Mistře, ty jsi [...] synem našeho boha."

Ježíš jim řekl: "Že mě znáte? Amen, pravím vám, žádné pokolení lidí, které je mezi vámi, mě nepozná."

UČEDNÍCI SE ZLOBÍ

Když to jeho učedníci slyšeli, začali se zlobit a vztekat se a v duchu se proti němu rouhali.

Když Ježíš uviděl jejich neporozumění, řekl jim: "Proč to rozčilení a hněv? Váš Bůh, který je mezi vámi, a jeho [andělé?] ve vašich duších probudili hněv. Nechť se ten z vás, kdo je mezi vámi lidmi dostatečně silný, projeví jako dokonalý člověk a stane před mou tváří."

Všichni řekli: "My jsme silní!"

Ale jejich duchové se neodvažovali před ním stanout - kromě Jidáše Iškariotského. Ten byl schopen před ním stanout, ale nemohl se mu podívat do očí a odvracel tvář.

Jidáš mu řekl: "Já vím, kdo jsi a odkud jsi přišel. Ty jsi z nesmrtelné sféry Barbeló a já nejsem hoden vyslovit jméno toho, který tě poslal."

JEŽÍŠ V SOUKROMÍ ROZMLOUVÁ S JIDÁŠEM

Ježíš, shledav, že Jidáš přemýšlí o něčem, co je vznešené, mu řekl: "Odstup od ostatních a já ti sdělím tajemství království. Je možné, abys jej dosáhl, ale budeš velice trpět. Na tvoje místo přijde někdo jiný, aby dvanáct učedníků bylo znovu úplné ve svému Bohu."

Jidáš mu řekl: "Kdy mi povíš o těch věcech a kdy nastane velký den úsvitu pro toto pokolení?"

Avšak jakmile to řekl, Ježíš ho opustil.

DEN DRUHÝ. JEŽÍŠ SE OPĚT ZJEVUJE UČEDNÍKŮM

Druhý den ráno se Ježíš znovu zjevil svým učedníkům.

Řekli mu: "Mistře, kde jsi byl a co jsi dělal, když si od nás odešel?"

Ježíš jim řekl: "Šel jsem k jinému, velkému a svatému pokolení."

Učedníci mu řekli: "Pane, jaké je to velké pokolení, které je lepší a svatější než my a není z těchto sfér?"

Když to Ježíš uslyšel, zasmál se a pravil: "Proč uvažujete ve svých srdcích o onom silném a svatém pokolení? Amen, pravím vám, že nikdo, kdo se zrodil v tomto věku, ono pokolení nespatří a žádný ze zástupu andělů hvězd nebude nad tím pokolením vládnout, ani žádný člověk smrtelného původu s ním nebude moci jít, neboť to pokolení nepochází z [tohoto světa?], který vznikl [...]. Pokolení z lidí, které je mezi vámi, je z pokolení lidí [...] moc, jež [...] jiné mocnosti [...], nad nimiž vládnete."

Když to učedníci slyšeli, byl každý z nich zneklidněn ve svém duchu a nezmohli se ani na slovo.

[DEN TŘETÍ]

Jiného dne k nim Ježíš přišel a oni mu řekli: "Mistře, spatřili jsme tě ve vidění, protože jsme minulou noc měli velké sny, [...] noc [...].

On řekl: "Proč jste [mne opustili a?] šli se ukrýt?"

UČEDNÍCI SPATŘILI VE VIDĚNÍ CHRÁM A HOVOŘÍ O NĚM

Řekli: "Viděli jsme velký dům s velkým oltářem uvnitř a dvanáct mužů - řekli bychom, že jsou to kněží - a jméno; a zástup lidí čekajících u toho oltáře, dokud kněží nepřijmou oběti. My jsme však vyčkávali."

Ježíš pravil: "Kdo jsou ti kněží?"

Oni řekli: Někteří [se postili?] dva týdny. Někteří však obětovali své vlastní děti, jiní své ženy, přitom vzdávali úctu a byli společně poníženi. Někteří uléhali s muži, někteří páchali vraždy, někteří páchali velké množství hříchů a bezpráví. A ti muži, kteří stáli při oltáři, vzývali tvé jméno a všemi těmi jejich nepravostmi se naplňovaly ony oběti [...]."

A když to řekli, umlkli, protože byli zneklidněni.

JEŽÍŠ ALEGORICKY VÝKLÁDÁ VIDĚNÍ CHRÁMU

Ježíš jim řekl: "Proč jste zneklidněni? Amen vám pravím, všichni kněží, kteří stojí před oltářem, vzývají mé jméno. Znovu vám říkám, že moje jméno bylo vepsáno do tohoto [...] pokolení hvězd skrze pokolení lidí. A oni zasadili neplodné stromy v mém jménu a v ostudném způsobu."

Ježíš jim řekl: "Ti, které jste viděli přijímat u oltáře dary, to jste vy. Ten, jemuž sloužíte, je Bůh a vy jste těch dvanáct mužů, které jste spatřili. Dobytek, jenž jste viděli přinášet k oběti, to je množství lidí, jež svádíte z pravé cesty k tomu oltáři. [Vládce tohoto světa(?)] bude stát a používat mé jméno tímto způsobem a pokolení zbožných mu zůstane věrno. Po něm přijde jiný muž, z těch, kteří smilní, a další z vrahů dětí, a další z těch, kteří spí s muži, a těch, kteří se postí. A ostatní z nečistoty a bezpráví a omylu, kteří tvrdí, 'my jsme jako andělé'. Oni jsou hvězdami, jež přivedou všechno ke konci.

Bylo řečeno lidskému pokolení: 'Pohleďte, Bůh přijal vaši oběť z rukou kněze' - to jest služebníka omylu. Avšak Pán, totiž Pán všehomíra, rozkázal: 'V den poslední budou zahanbeni.'"

Ježíš pravil: "Přestaňte s oběťmi [...], které jste [...] na oltáři, nebotˇony jsou nad vašimi hvězdami a vašimi anděly a už došly svého naplnění. Tak je nechte před vámi a nechte je jít [... chybí asi 15 řádků ...] pokolení [...]. Pekař nemůže nasytit všechno tvorstvo pod [nebem]. A [...] jim [...] a [...] nám a [...].

Ježíš jim řekl: "Přestaňte proti mně bojovat. Každý z vás má svou vlastní hvězdu a každý [... chybí asi 17 řádků...] v [...], který má přijít [... závlaha?] pro strom [...] z tohoto věku [...] na čas [...], ale on přišel k vodě Božího ráje, a [pokolení], které vydrží, protože on nebude znesvěcen tímto pokolením, ale [...] po celou věčnost.

JIDÁŠ SE PTÁ JEŽÍŠE NA TOTO POKOLENÍ A POKOLENÍ LIDÍ

Jidáš mu řekl: "Rabbi, jaký druh ovoce přináší toto pokolení?"

Ježíš řekl: "Duše všech z pokolení lidí zahynou. Pokud se však naplní čas království a duch se od nich oddělí, jejich těla zemřou, jejich duše však budou žít a budou vzaty vzhůru."

Jidáš řekl: "A co bude dělat zbytek lidského pokolení?"

Ježíš pravil: "Je nemožné rozsévat semeno na skále a sklízet úrodu. Toto je také způsob [... porušeného] pokolení [...] a padlé Sofie, [...] ruka byla, která stvořila smrtelné lidi tak, aby jejich duše vystoupaly až do věčných aiónů nahoře. Amen, pravím vám, [...] anděl [...] moc[nost]i bude schopen spatřit onen [aión?...]. Ti, pro něž [...] svaté pokolení [...]."

Když to Ježíš řekl, odešel.

JIDÁŠ POPISUJE SVÉ VIDĚNÍ A JEŽÍŠ ODPOVÍDÁ

Jidáš řekl: "Mistře, protože jsi poslouchal je všechny, poslechni si teď také mne, neboť já jsem měl také velké vidění."

Když to Ježíš slyšel, zasmál se a řekl mu: "O co se stále snažíš, ty třináctý duchu? Avšak mluv, já s tebou budu mít trpělivost."

Jidáš mu řekl: "Ve vidění jsem spatřil sám sebe, jak mě dvanáct učedníků kamenuje a pronásleduje. Také jsem přišel na místo, kde [...] za tebou. Spatřil jsem dům [...] a moje oči nemohly obsáhnout jeho velikost. Byl naplněn velkým lidem a střechu měl z listí. A uprostřed domu byl zástup [... chybí dva řádky ...] řekl: 'Mistře, vezmi mě dovnitř k těmto lidem!'"

Ježíš odpověděl a řekl: "Jidáši, tvá hvězda tě svedla z cesty. Žádný člověk smrtelného původu není hoden, aby vstoupil do domu, který jsi viděl, to místo je vyhrazeno svatým. Tam nepanuje Slunce ani Měsíc, ani den, nýbrž oni tam setrváva věčně v nepomíjejícím ráji se svatými anděly. Pohleď, zjevil jsem ti tajemství království a poučil jsem tě o omylu hvězd. A [...] poslal to [...] k dvanácti aiónům."

JIDÁŠ SE PTÁ NA SVŮJ VLASTNÍ OSUD

Jidáš řekl: "Mistře, je možné, že je mé semeno pod vládou mocností?"

Ježíš odpověděl a řekl mu: "Přistup, abych [... chybí dva řádky ...], ale budeš se velmi rmoutit, až spatříš království a celé jeho pokolení."

Když to Jidáš uslyšel, řekl mu: "Co je to to další, co jsem přijal, když jsi mě oddělil od tohoto pokolení?"

Ježíš odpověděl a řekl: "Staneš se třináctým a budeš proklet dalšími pokoleními - a v posledních dnech se nad nimi staneš vládcem a oni budou proklínat tvůj výstup mezi svaté."

JEŽÍŠ UČÍ JIDÁŠE O KOSMOLOGII - DUCH A SAMOSTVOŘITEL

Ježíš řekl: "Přistup, abych tě mohl poučit o tom, co žádný člověk nikdy neviděl. Existuje totiž jeden velký a nekonečný aión, jehož rozsah žádné pokolení andělů nespatřilo, v němž je velký neviditelný Duch, jehož žádné oko anděla nevidělo, žádná myšlenka srdce nepochopila a nebyl nikdy nazván žádným jménem.

A objevil se na tom místě řící oblak. Duch řekl: 'Nechť vznikne anděl k mé službě.'

A vystoupil z oblaku Samozrozený, velký anděl, Bůh Světla. Kvůli němu byli z dalšího oblaku stvořeni čtyři další andělé a stali se služebníky Samozrozeného anděla. Samozrozený řekl: 'Nechť [...] vznikne [...].' A to vzniklo [...]. A on stvořil první světlo, aby nad ním vládlo. Pravil: 'Nechť vzniknou andělé, aby mu sloužili.' A vzniklo nesčetné množství andělů. Pravil: 'Nechť vznikne aión světla,' a on vznikl. Stvořil druhé světlo, aby mu vládlo a nespočetné množství andělů, aby mu sloužili. Tak stvořil i ostatní aióny světla. A učinil je, aby nad nimi vládli a stvořil pro ně nevyčíslitelné množství andělů, aby jim sloužili.

ADAM A SVĚTELNÁ TĚLESA

Adam přebýval v prvním zářícím oblaku, který nikdy neviděl žádný z andělů, kterým se společně říká 'Bůh'. A on [...] onen [...] obraz [...] a podle podoby tohoto anděla. Vytvořil neporušitelné pokolení Séta [...] dvanáct [...] dvacetčtyři [...]. Vytvořil sedmdesátdva světelných těles v neporušitelném pokolení podle vůle Ducha. Sedmdesátdva světelných těles si samo vytvořilo třistašedesát světelných těles v neporušitelném pokolení podle vůle Ducha, takže jejich počet je pět na každého.

Dvanáct aiónů dvanácti světelných těles jsou jejich otci, se šesti nebesy na každý aión, takže vzniklo sedmdesátdva nebí pro sedmdesátdva světelných těles a na každé z nich pět podstat. Celkem je tedy třistašedesát podstat [...]. Jim byla svěřena moc a velké zástupy andělů bez počtu ke slávě a uctívání. A pak také panenští duchové ke slávě a uctívání, ze všech sfér a nebes a jejich podstat.

SVĚT, CHAOS A PODSVĚTÍ

Množství těchto nesmrtelných bytostí je nazýváno svět - to jest záhuba, Otcem a sedmdesátidvěma světelnými tělesy, jež jsou se Samozrozencem a jeho sedmdesátidvěma aióny. V něm se objevil první člověk se svými neporušitelnými silami. A aión, který se objevil s jeho pokolením, aión, v němž existuje oblak poznání a anděl, se nazývá El. […] aión […].

Poté […] řekl: 'Nechť vznikne dvanáct andělů, aby vládli nad chaosem a podsvětím.' A hle, z oblaku se zjevil anděl, jehož tvář planula ohněm a jehož postava byla potřísněna krví. Jeho jméno bylo Nebró, což znamená 'Odpadlík'; jiní ho však nazývají Jaldabaóth. A ještě jiný anděl vystoupil také z oblaku, Saklas. Tak Nebró stvořil šest andělů - stejně tak jako Saklas - aby jim sloužili, a ti stvořili dvanáct andělů v nebích, kteří každý z nich přijal díl v nebích.

VLÁDCI A ANDĚLÉ

Dvanáct archontů s dvanácti anděli prohlásilo: 'Nechť každý z vás […], ať oni […] pokolení [… chybí jeden řádek ...] andělé.'

První je Sét, který je nazýván Kristus.

Druhý je Harmathoth, který je [...].

Třetí je Galila.

Čtvrtý je bel.

Pátý je Adonaios.

Toto je těch pět, kteří vládnou podsvětí a předtím nad chaosem.

STVOŘENÍ LIDSTVA

Pak řekl Saklas svým andělům: 'Stvořme člověka podle podoby a podle obrazu.'

Vytvořili pak Adama a jeho ženu Evu, která je v oblaku nazývána Zoé. V tomto jméně všechna pokolení hledají muže a každý z nich nazývá ženu tímto jménem. Nyní Saklas nepřikázal [...], kromě [...] pokolení [...] tato [...]. A archón řekl Adamovi: 'Budeš mít dlouhý život, ty i tvé děti.'

JIDÁŠ SE PTÁ NA OSUD ADAMA A LIDSTVA

Jidáš řekl Ježíši: "Co je to za dlouhou délku života, kterou má člověk žít?"

Ježíš řekl: "Proč se podivuješ? Adam se svým pokolením dostal svůj čas na místě, kde přijal své království a dlouhý život se svým archontem."

Jidáš řekl Ježíšovi: "Umírá lidský duch?"

Ježíš řekl: "To je důvod, proč Bůh nařídil Michaelovi, aby jim daroval ducha lidí, aby mu sloužili. Avšak Velký Jeden přikázal Gabrielovi, aby jim dal duchy velkého nepřemožitelného pokolení - tedy ducha a duši. Proto tedy zbytek duší [... chybí jeden řádek ...].

JEŽÍŠ ROZMLOUVÁ S JIDÁŠEM A OSTATNÍMI O ZKÁZE ŠPATNÝCH

[...] světlo [... chybí téměř dva řádky ...] dokola [...], [...] ducha, který je ve vás, aby přebýval v tomto těle v pokolení andělů. Ale Bůh způsobil, že bylo dáno vědění Adamovi a těm, kteří byli s ním, aby vládci chaosu a podsvětí nad nimi nemohli panovat.

Jidáš řekl Ježíšovi: "Co tedy budou ta pokolení dělat?"

Ježíš řekl: "Amen, pravím vám, hvězdy se naplňují na každém z nich. Až Saklas dovrší svůj vymezený čas, jejich první hvězda přijde s pokoleními a oni dokončí to, co slíbili. Pak budou v mém jménu smilnit a zabíjet své děti a budou [...] a [... chybí šest a půl řádku ...] mé jméno, a on bude [...] tvoje hvězda nad třináctým aiónem.

Pak se Ježíš zasmál.

Jidáš řekl: "Rabbi, proč se nám směješ?"

Ježíš odpověděl a řekl: "Nesměji se vám, ale omylu hvězd, protože těchto šest hvězd bloudí s těmito pěti bojovníky a ti všichni zahynou společně se svým stvořením.

JEŽÍŠ HOVOŘÍ O TĚCH, KTEŘÍ JSOU POKŘTĚNÍ, A O JIDÁŠOVĚ ZRADĚ

Jidáš řekl Ježíšovi: "Pohleď, co budou dělat ti, kteří byli pokřtěni ve tvém jménu?"

Ježíš pravil: "Amen, pravím ti, tento křest [...] v mém jménu [... chybí asi devět řádků ...] ke mně. Vpravdě, říkám ti, Jidáši, že ti, kteří nabízejí oběti Saklasovi [...] Bůh [... chybí tři řádky ...] všechno to, co je špatné. Ale ty je všechny převýšíš. Ty budeš obětovat člověka, kterého oblékám.

Již byla pozvednut tvůj roh,

tvůj hněv se roznítil,

tvá hvězda pohasla

a tvé srdce ovládlo.

Amen, pravím ti, že tvůj poslední [...] se stane [... chybí asi dva a půl řádku ...] truchlit [... chybí asi dva řádky ...] vládce, protože bude zničen. A tehdy bude podoba velkého Adamova pokolení vyvýšena, neboť je to ono pokolení z nepomíjivé sféry, které existovalo před nebesy, zemí a anděly.

Pohleď, bylo ti řečeno vše. Pozvedni své oči a podívej se na oblak a světlo uvnitř něj a na hvězdy okolo. Ta hvězda, která jde v čele, je tvoje hvězda."

Jidáš pak pozvedl své oči a spatřil zářící oblak a vstoupil do něj. Ti, kteří stáli na zemi, slyšeli hlas přicházející z oblaku, říkající [...] velké pokolení [...] obraz [... chybí asi pět řádků ...].

ZÁVĚR. JIDÁŠ ZRAZUJE JEŽÍŠE

Jejich velekněží reptali, že vstoupil do pokoje k modlitbě. Byli tam někteří zákoníci a bedlivě hlídali, aby ho mohli zatknout během modlitby, protože se obávali lidu, neboť byl všemi považován za proroka.

I přistoupili k Jidášovi a řekli mu: "Co tady děláš? Ty jsi Ježíšův učedník."

Jidáš odpověděl, jak si přáli. Dostal nějaké peníze a vydal jim ho.

EVANGELIUM JIDÁŠE



 

překlad podle:

http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2005060001

Jidášovo evangelium, přel. M. Dospěl. KLP, Praha, 2006.


 


poznámka: V textu je mnoho mezer, způsobených stářím papyrového svitku, na němž bylo evangelium zapsáno, a zacházením s ním v moderní době. Některá místa jsou částečně rekonstruovaná, nebo odhadnutá, většina však zůstává ztracena.


 


 

12.12.2014 19:00:33
thovtovamoudrost
1

"Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl přitom lásku, jsem jako zvučící kov a řinčící plech.
Kdybych měl dar promlouvat z vnuknutí, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všechno, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic.
A kdybych rozdal v almužnách všechno, co mám a (pro druhého) do ohně skočil, ale neměl přitom lásku, nic mi to neprospěje."
(Sv. Pavel, Kor. 13.)

Moudrost překonávající propasti času
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one